Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhý díl desek a nahrávek, které stojí za to připomenout z roku 2019 se bude týkat žánrů, jež se valí a také se v nich povětšinou křičí. Od neocrustových monumentů, přes sludgemetalové bažiny, screamo, post-cosi až k dronovému okraji, za kterým už je jen hlomozící šum. Rok 2019 a jeho bezprostřední okolí byl u nás na bažinaté desky, které stojí za to zmínit, celkem bohatý.
Epická, poctivá, vyřvaná emařina, koketující s black metalem i postrockem. Od podobný kapely chci rozervanost, melodie, co mně při západu slunce přivodí nirvánu, a krvácející hlasivky. To tady je. Od epileptického disharmonického škubání, přes zablácený buldozer, až po poetickou hudební malebnost. Debutová deska jak řemen a rád se k ní vracím.
Hrubozrnná síla a apokalyptický tlak. Oproti minulým deskám překvapuje zvuk. Syrový a neuvěřitelně plný. Mám pocit, že v porovnání s tímto minulé desky této těžkotonážní bestie jely tak na půlku výkonu. Má tendenci vás obklíčit a sevřít. Vedle zvuku se těším i z nápaditějších bicích a celkově temnější atmosféry zmaru. Konec světa už má svoji hudbu a zní přesně takhle.
Jihočeský pohrobek screamo mohykánů z H.A.T.E! za léta výrazně zhutněl, zpomalil a oreznul. Zůstávají skvělé texty a fascinace japonskou estetikou. Díky jedné kytaře působí válcující rytmy trochu stroze, ale určitá dávka zpustlosti tomu vlastně svědčí. Navíc Hromy z Low resolution studia dodává i na kost ohlodaným riffům potřebnou šťavnatost a monumentálnost. Pokud hledáte náplast na to, že poslední nahrávka LVMEN se datuje k roku 2017, jsou TOSIRO dobrou volbou.
Druhé album pod německým labelem Alerta Antifascista obsahuje jen dvě skladby a svojí rozmáchlou plochou přesahuje třicet minut. Dostatečný prostor pro epické potiché začátky, uhánějící hutné riffové monolity a hru s gradací a dynamikou skladeb. Další temný hardcorový soundtrack má tentokráte melancholičtější odstíny, poplatné rozpoznatelnému étosu západočeské sudeťácké scény a není to náhodou. V sestavě najdete ex-členy kapel jako ALBION nebo LE BAIN DE MAID.
NULAJEDNANULANULA – Mit Liebe Aus Sudeten
GATTACA - Monumenty selhání
TOSIRO – Postila
BAESTIEN – Ritual
FOSSILIZATION se poměrně rychle dostali do první OSDM ligy, ale místo toho, aby pomýšleli na pohárové příčky, volí ustálený střed tabulky. Jinými slovy, „Advent Of Wounds“ je samozřejmě velmi dobrá deska, jen jí chybí trochu více odvážné tahy štětcem.
Velmi zajímavá kapela. Po třeskutě deathovém debutu tu máme neméně třeskutého následovníka, ovšem plně v režii vzpomínání na černé skandinávské devadesátky. Znělo to dobře napoprvé a neméně slušné je to i napodruhé. A tak se ptám - co bude příště? Thrash?
Je příjemné se zas a znova přesvědčovat, že melodický black / black/death metal dle receptů nedostižných DISSECTION tu s námi bude navěky. Brazilci OUTLAW patří mezi velmi učenlivé žáky a svou tvorbou uspokojí zejména milovníky divokých poloh THULCANDRA.
Mimořádně fragilní post-black/shoegaze. Je to jako by se Neige (ALCEST) rozhodl založit boční projekt, který by měl za úkol posunout hranice přecitlivělosti až na neúnosnou úroveň. Deska pro ty, kteří trpí úzkostí i když jim náhodou přidají v práci.
Zcela typický Rogga. Švédský oldschoolový workoholik se svým projektem PAGANIZER nezklamal ani tentokrát. Slušná deska nabírající na síle hlavně ve svém závěru. Palec nahoru za energickou dámu za mikrofonem v poslední skladbě „Vanans Makt“.
Zní to jakoby postpunkeři, začali hrát rapmetal se saxofonem. Má to atmosférou, energii a spoustu zajímavých zvuků. Jestli tak má znít obsah škatule s visačkou „crossover současnosti“, tak vrním spokojeností.
Výlet do temných hlubin industriálního metalu s překvapivě organickým nádechem, inspirovaným skutečnými ptačími zpěvy a zkušenostmi z dobrovolnické pomoci migrantům. Tristan vytvořil jedno ze svých nejtvrdších, ale současně nepřístupnějších alb.
