Dneska jsem si hodně svědomitě nabrousil tužku, kterou toto píšu, takže budu ostře chválit. Tady se hodí malé upozornění. Milé vybrané kapely, kdybyste měly dojem, že vám místo plácání po zádech dávám kopačky do hlavy, nemůžu za to já, ale ta ostře nabroušená tužka. Nic to nemění na tom, že jste mě ve svých žánrech v minulém roce zaujaly a mám pocit, že by se o vás mělo dozvědět více lidí.

INSISTENT – Suspect

Dva veteráni domácího extrému a dva vyvrhelové z trendy kinderdeathcore scény, která si odbyla největší vlnu před dvanácti lety. Z trosek této ztacené generace, vyznávající trička s barevnýma rozpiťourama, povstává kapela, která dnes na poli grindcore platí za největší objev posledních let. Signifikantní tu je riffová rubanice s kytaristou, který jednoznačně ví, co dělá. Bere plný náruče inspirace toho nejlepšího od death metalu po brutální hardcore. Druhou výraznou tváří je zpěvák, jenž před těmi dvanácti lety platil za největší kanál mezi pražskými kids, co nosili patky, mrkváče a mikiny CARNIFEX. Rytmika, která je dost sevřená a současně dynamická. Jen dvě skladby nad dvě minuty a visačka L’inphantile Collective. Co chtít v tomto žánru víc?

JOHN WOLFHOOKER - 313

Kdybychom byli o více jak deset let zpátky, tak řeknu, že tihle kluci dělají celkem moderní obdobu kytarové hudby. Domácí (myšleno moravsko-slovenská) scéna ale měla vždycky trochu skluz. Ale to snad tak moc nevadí, protože JOHN WOLFHOOKER jsou v tom, co dělají, fakt dobří. Snaha stavět nad metalcorem silné melodie vokálem a do toho i trochu djentovat a pohrávat si s technikou tvrdou hudbou se cení. Podobný most mezi metalcorem a popem se silnými zpěvy se podařilo postavit třeba britským EXIT TEN. Ačkoliv takový talent na silné melodie zde není, rozhodně tu je řemeslná i technická vyspělost jak po stránce dotaženosti nahrávky, instrumentace, tak také videoprezentace kapely. Spojení ambicí, vizuálu a hudební formy bez nadsázky snese srovnání s kapelami na západ od Aše. To vše dělá ze čtyřky, vedené bratrským tandemem Janečků, zajímavý artikl, který se rozhodně vyplatí sledovat a sluší se i dodat, že kdyby tuto formu měli kluci o dekádu dříve, mohli mít šanci promluvit i do světového dění. 

END OF SCREAM – Sanctuary

Symfonický apendix českého metalového pískoviště už dvě dekády okupují stejná jména, a tak jsem před pár lety začal po očku sledovat, cože se to děje mezi hotelem Thermal a hradem Loket. Aktuální deska jen podrthuje fakt, že z karlovarské omladiny, která se začala formovat na hudebním táboře, by do budoucna mohlo něco být. Má to ale svá „ale“. Dělat hlubší a epičtější hudbu tu jednoznačně znamená zapomenout na metalová klišé. Talent tu totiž nechybí a byla by škoda, kdyby to skončilo u plácání po zádech od kámíků z karlovarské rockové mapy. Zkuste zapomenout na metal i djent, pusťte si třináct let staré album od YNDI HALDA a položte si otázku, zdali souhra kytar a smyčců nemá vypadat právě takhle. V případě kladné odpovědi je tu totiž velká šance, že to dotáhnete dál než na Chodovské městské slavnosti.

THE TRUTH IS OUT THERE -  All Little Revolutions

Druhá řadovka jde stále dál po cestě novodobého metalového mainstreamu. Oproti všem ostatním u nás má ale tato parta takový náskok, že ji nikdo ani zdaleka nedokáže dýchat na záda. Hanzi nakládá s vokálem naprosto sebejistě a to samé lze říci i o stále častějších útocích elektronické armády samplů, která v TTIOT požírá kytarový zvuk. Nejde tu ale mluvit o něčem jako je experiment. Tady se neexperimentuje. Ze všeho je cítit záměr a cílevědomost. V nozdrách tu cítím smrad z TOOL, PORCUPINE TREE a pro mě bohužel i zástup kapel, které k mé nelibosti znásilnily sousloví „post-hardcore“.