Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tato nahrávka je pro mě zatím největším zklamáním roku 2020. CODE ORANGE KIDS měli před deseti lety skvěle našlápnuto. Po prvních dvou deskách to vypadalo, že FULL OF HELL budou mít zdatné sekundanty v tom, jak originálně přistupovat k hudebnímu extrému. Po společném splitku v roce 2012 se však cesty obou kapel začaly značně rozcházet. CODE ORANGE začali růst kariérně, začali otevírat koncerty pro čím dál tím větší kapely (GOJIRA, SYSTEM OF THE DOWN, DEFTONES), zatímco FULL OF HELL stále „hnijí“ v podzemí. Současně se ovšem prvně jmenovaní začali postupně vyprazdňovat a obyčejnět.
Tento sešup jsem pozoroval i na živých koncertech. Tam, kde dřív byla mladá drzá dravost, je teď jen póza. To samé čpí z jejich současné hudby. Ze zajímavého, rezavého, nebezpečného hardcoreu se stává ulízaný generický metalcore s notnou dávkou industriálu. Jedna z nejvíc promarněných šancí na hardcoreové scéně.
Noví CODE ORANGE mají určitou snahu o mnohotvárnost. Některé skladby působí více metalcoreově, jindy se snaží zdůrazňovat melodičnost nebo naopak chaotickou industriální hrubost. Výsledkem je to, že se chtějí být vším, ale ničím nejsou pořádně. Album se rozpadá. Nedrží pohromadě, nedrží si styl ani náladu. Přerod do mainstreamovější kapely, která osloví více posluchačů za asistence producentů, kteří ošetřovali nahrávky kapel jako KORN nebo LINKIN PARK, míří naprosto mimo terč.
CODE ORANGE lehce proházeli členstvo. Do kapely naskakuje nový kytarista a Jami Morgan se zvedá od bubenické stoličky, aby se mohl plněji postavit k mikrofonu a ovládat klávesy a synťáky, jež mají kapele pomoci v užívání širší škály výrazových prostředků. Jde hlavně o industriální zvukové rejstříky. Tato zesílená kovovost trochu evokuje situaci, v níž jako by CODE ORANGE chtěli být tvrdší a extrémnější varianta DAUGHTERS, s nimiž jeli před pár lety turné (ještě společně s THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale výsledek je absolutně bez emocí. Tam, kde vás z DAUGHTERS mrazí a musíte je brát vážně, působí CODE ORAGE jako vtip pro metalcoreová děcka. Syntezátory sice chrlí ostré kovové piliny na všechny strany, ale nejedná se o nic, co by působilo jakkoliv nebezpečně.
„Underneath“ je místy uskřípaná, jindy chladná, možná i tvrdá nahrávka, ale ve výsledku kolem vás projde a nezůstane po ní vůbec nic. Ptám se sám sebe, jak tak nadějné poupátko mohlo rozkvést v podobně smradlavý a nezajímavý plevel.
Ze zajímavého, rezavého, nebezpečného hardcoreu se stává ulízaný generický metalcore s notnou dávkou industriálu. Jedna z nejvíce promarněných šancí na hardcoreové scéně.
1. (deeperthanbefore)
2. Swallowing the Rabbit Whole
3. In Fear
4. You and You Alone
5. Who I Am
6. Cold.Metal.Place
7. Sulfur Surrounding
8. The Easy Way
9. Erasure Scan
10. Last Ones Left
11. Autumn and Carbine
12. Back Inside the Glass
13. A Sliver
14. Underneath
Čo zaberalo v deväťdesiatych rokoch, zaberá aj dnes. CODE ORANGE odpovedajú na uniformný zvuk dokonalého generického metalcoru špinvosťou, hlukom, glitchmi a chaosom.
Niekedy to však po všetkých stránkach preženú, vtedy to nedrží pohromade a texty znejú ako od fanúšika konšpiračných toto-ti-médiá-nepovedia teórií po štvrtom pive. Najlepšie momenty pritom prichádzajú, keď sa sústredia na nosné melódie ("The Easy Way", "Autumn and Carbine" alebo "Underneath"). Tam najviac vynikne ich mladicka nasratosť, v ktorej podľa mňa vidí Roadrunner hlavný selling point. Tá totiž je na rozdiel od deväťdesiatkového industrialu aktuálna stále.
3. dubna 2020
Rudi
9 / 10
Zaujímavé, u mňa je to úplne naopak. Najzaujímavejší album prvých troch mesiacov v tomto roku. Všetok ten rozruch a virvar okolo predchádzajúceho albumu „Forever“ ma nechali chladným, ale teraz CODE ORANGE triafajú priamo do srdca. Toto je zrod veľkej kapely, ktorá na novinke urobila všetko správne. Masívne riffové steny, hluky, ruchy, vibrácie, lascívne grungeové melódie, skvelý čistý spev, krik a rev ostrý až na krv a hlavne silné PESNIČKY. Takto som sa na začiatku 90. rokov tešil z dosky „Psalm 69“ od MINISTRY či o pár rokov neskôr zo „City“ od STRAPPING YOUNG LAD. Ak by sa ma niekto pýtal, ako znie metal v roku 2020, v tejto chvíli mu odporučím „Underneath“ od CODE ORANGE.
31. března 2020
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
cadaver
1 / 10
Pre mňa toto album predstavuje totálny odpad tohto roku. Z hardcoru tu už neostalo vôbec nič. V lepšom prípade z toho páchnu taký Ministry, v horšom Coal Chamber, Fear Factory a pod. disco sračky, ktoré som aj v 90-tych rokoch obchádzal veľkým oblúkom. Vyzerá to, že prechod k Roadrunner-u bude pre pomaranče
profesnou samovraždou.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.