Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když mě minulý rok na Fluff festu vlčí děti z CODE ORANGE KIDS rozsekali na kousky svým nevybouřeným sludge noisovým hardcorem, většině z nich ještě nebylo osmnáct let.
V těchto dnech již většině osmnáct let je a nadělili si k plnoletosti debutovou desku. Desku, která je rezavá jako stoleté hřebíky ze zapomenuté zaprášené krabice ve vlhkém sklepě.
Pokud si ji pustíte, zaplaví vás zdravá mladická nasranost, neurvalost, agresivita a teprve později se začne ukazovat, že trio bouřliváků a jedna bouřlivačka dokáže zplodit i hravé a citlivě zkonstruované plochy.
Velkým překvapením není, že si kvarteto pod svá křídla přibral sám Jacob Bannon z kultovního labelu Deathwish a o produkci se nepostaral nikdo jiný než kytarový guru Kurt Ballou z CONVERGE. Na zvuku a vlastně i na spoustě zvukových kudrlinek je to více než znát. Zvuk je živelný, syrový, hutný a bažinatý se spoustou vazeb a kytarových pazvuků a přece jen si zachovává tah na branku, který by mu leckterý fastcorový sporťák mohl závidět.
CODE ORANGE KIDS se s tím nemažou a to se mi líbí nejvíce. Nová deska je esencí mladické nekompromisnosti na hardcorové scéně. Zdravě výbušná a punkově syrová. Tento feeling se vlastně nevytrácí ani v těch vyklidněných až téměř post-rockových skladbách, které na albu působí jako ticho před bouří.
Vše dohromady ale funguje na jedničku a já se velmi těším na další živé setkání. Koncertně jde totiž o jednu z nejživelnějších kapel z těchto žánrových končin.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.