Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdybych měl jmenovat všechny lidi, kteří tu mají hostování na nějaké písničce, bude to hodně dlouhý seznam. Od členů kapel GARBAGE, CONVERGE, MELT BANANA,MY CHEMICAL ROMANCE, FULL OF HELL přes THOU, THE BODY nebo SOUL GLO. Na každé jedné skladě se podílí většinou hned několik lidí „zvenku“. Nabídka je pestrá. Víc než pestrá a tomu odpovídá i hudba. Ta si v každém případě uchovává velmi radikální ráz extrémního hardcoru. Smrdí to tu grindcorem, punkem, powerviolence, crustem i digitální špínou. Chvílemi album spadne do hrubozrnného hiphopu, aby se následně zase vrátilo do technicky orientovaného hardcorového náletu.
HIRS mě baví jako už máloco. Každá skladba má svůj ráz, který do značné míry utváří hostovačky. Math-metalové zauzlované eskapády si tu podávají ruku s těžkotonážními dronovýmy riffy a Chip Kingovým vytím v pozadí. A nějakou záhadou to nepůsobí, jako by pejsek s kočičkou pekli dort ze všech ingrediencí, které miluju. Bez výjimky.
Už otevírák vás znejistí. Je to typický měňavec z pera HIRS. Počátek je klasickým grindovým výplachem, následně přichází zatloukací lomcující riffáž, nad kterou se po chvíli rozevře sytý tón čistého vokálu Shirley Manson z GARBAGE. To je kapela, kterou jsem měl jedno období v uších nepřetržitě. „Push It“ je pro mě stále jeden z nejlepších videoklipů vše dob. Tady právě došlo ke spojení velmi nepravděpodobných dimenzí a výsledek je naprosto parádní. Kapely, které normálně hrají na festivalech typu Obscene Extreme, si tu podávají ruku s poprockovými hvězdami a nepůsobí to nijak nepatřičně. A o písničku vedle hraje na ságo Jessica Mills.
Philadelpští HIRS jsou prostě takový hrubě grind-hardcorový kaleidoskop. Dají vám všechny barvy v různých tvarech. Je to organizovaný estetický chaos, který je radost sledovat. Někdy víc powerviolence jízda, jindy zase pomalejší válec nebo noiserock. Ale tady je jedno, jestli to jede pomalu nebo rychle. V každém případě vás to řeže na malý kousky. Možná jste si všimli, že tady není sestava. Není. Přijde mi právě u tohoto projektu zbytečná. THE HIRS COLLECTIV není úplně klasická kapela. Je to rotující sdružení lidí, kteří se účastní. Hromadná kolaborace. Místo setkávání. Seznam hostujících hudebníků je jen počátkem. Většina se toho točí kolem pár lidí, jako je například Jenna Pup, ale nic není příliš dané. Z celého projektu možná i díky tomu srší úplně jiná energie. Ačkoliv je to vlastně velmi intenzivní a hrubá deska, vše je tak nějak přirozeně uvolněné. Rozhodně výjimečná záležitost.
Hrubě grind-hardcoreový kaleidoskop. Dá vám všechny barvy v různých tvarech, organizovaný estetický chaos, který je radost sledovat.
8,5 / 10
Skladby
1. We’re Still Here ft. Shirley Manson and AC Sapphire
2. Sweet Like Candy ft. No Man, Thou, and Jessica Joy Mills
3. Burn Your House Down ft. Jessica G.Z. and Gouge Away
4. N.O. S.I.R. ft. Justin Pearson and Nevada Nieves
5. Waste Not Want Not ft. Soul Glo and Escuela Grind
6. Public Service Announcement ft. Dan Yemin and Dark Thoughts
7. Judgement Night ft. Ghösh and Jessica Joy Mills
8. Trust the Process ft. Frank Iero and Rosie Richeson/Night Witch
9. XOXOXOXOXOX ft. Melt-Banana
10. You Are Not Alone ft. Lora Mathis and The Body
11. Apoptosis and Proliferation ft. Nate Newton and Full of Hell
12. So, Anyway… ft. Geoff Rickley and Kayla Phillips
13. A Different Kind of Bed Death ft. Anthony Green and Pain Chain
14. Neila Forever ft. Jeremy Bolm and Jordan Dreyer
15. Last King Meets Last Priest ft. Chris #2 and Derek Zanetti
16. Unicorn Tapestry Woven in Fire ft. Marissa Paternoster, Damian Abraham, and Pinkwash
17. Bringing Light and Replenishments ft. The Punk Cellist and Sunrot
Diskografie
We're Still Here (2023) Friends Lovers Favorites (2018) Remixxxes (2014) Nunmilk (2012) Worship (2011)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2023 Vydavatel: Get Better Records Stopáž: 31:27
Těžký a dusivý doom metal těchto Britů je postaven na tradici a místy až plazivé línosti. Ale najdou se i ostré až thrashové riffy zvedající tempo. WITCHSORROW se po osmi letech vrátili se solidní stylovou deskou.
Nijak objevný, o to však zábavnější death metal NY střihu, který je v podstatě showreelem výkladních postupů žánru: odkazy SUFFOCATION, INTERNAL BLEEDING, houpačky, sypačky, slam, hardcore i oldschool sóla. Tohle je zkrátka radost poslouchat.
"Aiming High" zpívá Chuck Billy nebo "Up To The Limit" John Bush??? Hele, asi je čas zabrzdit a mrknout se, co se to děje. Ovšem neděje se vlastně "nic víc", než že ACCEPT slaví padesátku. Ty vole, padesátku?! Tak to teda potěš koště, ale kur*a NAHLAS!!!
Stále doufám, že jde jen o nedorozumění, že bylo potřeba vmezeřit nějaké EP, protože vydání plnohodnotného alba bylo nutno odložit. Tři písničky a čtvrthodinová orchestrální suita přece není finále tří-albového veledíla?
Druhá deska MIRE, skupiny bývalého kytaristy AS I LAY DYING Nicka Hipy, se nese v zajímavé stylové kombinaci. Nezapírá své kořeny v metalcoru, ale současně se posouvá více do komplexnější postmetalové polohy. Obstojný a vlastně i precizní počin.
Devět stadií rozkladu mrtvoly zhudebněných kapelou, která záhadně vyzrála nad časem. Svěží, objevná, mimoběžná deska samozřejmě přepínající mezi soundtrackem ke Kurosawovi, melodeathem, hevíkem, folklorem a art rockem. SIGH jsou stále v čilém pohybu!
Parádní dobový rip-off i pocta raným PESTILENCE v jednom, zabalená do současného zvuku a nápadité fúze oldschoolového technického death metalu s progresivními a technickými vlivy. Kruh se uzavírá.