Mám rád Guillerma del Tora, ale o tím, že tento snímek měl dostat hlavního Oskara, si opravdu nejsem jist. Fantastická staromilská romance je vlastně takovou pohádkou, ve které v naprosto dokonalých kulisách vidíte ukousnuté prsty nebo napůl sežranou kočku bez hlavy. Tedy pohádkou pro dospělé. V jednom balení dostáváte prequel k filmu Hellboy, volnou variaci na Netvora z černé Laguny a Amélii z Montmartru.

Hlavní hrdince, kterou je němá uklízečka s hispánskými kořeny, jež se zamiluje do modrého monstra, sekunduje afroamerická kolegyně, homosexuální soused a pochybující ruský špion, který si není jist výběrem strany. Hlavním záporákem je bílý, chce se mi napsat heterosexuální - muž, který nejde daleko pro násilí nebo nějakou tu šovinistickou narážku. Guillermo del Toro se tedy tímto snímkem asi poprvé snaží vyjádřit k americké společnosti. Postavy jsou jednoznačně rozděleny na dvě strany, kdy ta jedna představuje tu soucitnou a současně utlačovanou a druhá tu despotickou a dominantní. Názorovost filmu je v tomto ohledu zřejmá.

Zřejmý je i rukopis a estetický cit režiséra. V tomto ohledu je Tvář vody skvělá. Pozornost je věnována i těm nejmenším detailům a ty tvoří dechberoucí celek v sytě temných odstínech. Většina děje se odehrává v podzemním vojenském vědeckém centru, kde Netvora drží. Film je záměrně balen do zcela konkrétní barevné palety a ať už jde stařičký biograf, byt hlavní hrdinky nebo zméněný výzkumák. Všechno je nádherné a tvořené s péčí o každou drobnost. I přes to se tato složka nevyrovná scénám z dřívějších mistrovských kusů režiséra. Mám na mysli například dnes již kultovní scény z Panova labyrintu, který jak po příběhové, tak po vizuální složce strčí Tvář vody do kapsy na první dobrou. V tomto ohledu film překonává přešlapy typu Pacific Rim - Útok na Zemi nebo Purpurový vrch.

Jedno se ale upřít nedá. Jsou tu parádní herecké výkony, ať už jde hlavní hrdinku, kterou představuje Sally Hawkins, Michael Shannon a jeho hlavní záporák, tak hlavně Doug Jones, který si střihnul stejnou postavu už ve filmu Hellboy. Maska i chování napůl člověka a napůl divokého zvířete tvoří dokonalou iluzi a pro mě se jedná o jedno z nejlepších ztvárnění nečlověka, jaké jsem na plátně kdy viděl.

Znovu se zamýšlím nad těmi třinácti nominacemi. Tam, kde mě Panův labyrint totálně semlel, působí Tvář vody poměrně mělce a ve chvílích, které mají být emocionálně nejvypjatější na mě nefungovala vůbec. Možná za to může naivita a některé části zápletky, které ne zcela dávají smysl, případně snivý závoj, kterým se film obklopuje a díky němuž je těžké mu jeho vážnější podtóny uvěřit.