DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
JUNIUS na své poslední desce přicházejí s žánrovým posunem směrem k přímočařejšímu a i tvrdšímu vyznění, které si zachovává vše ze své někdejší éteričnosti a atmosféry a přidává v některých skladbách velmi funkční šlapavé metalové pasáže. Výsledek je, navzdory až metalové tvrdosti, mainstreamovější a chytlavější.
Mnohdy mě v souvislosti s albem „Eternal Rituals For The Accretion Of Light“ napadá slovo gotika mnohem častěji než postrock, při některých pasážích tu cítím pach PARADISE LOST, ANATHEMY, jindy dokonce DEFTONES, a to mě u JUNIUS trochu znejišťuje. Nic to ale nemění na tom, že si kapela uchovává svoji rafinovanou podmanivost a melancholii. Jen už skladby nejsou tak ambientně křehké a tvárné. Mihotavou mlhu nahrazují hitové melodie a u každé jiné kapely by mi tato změna přišla zvláštní a možná i neakceptovatelná, ale tady to sedí. Jen si musím trochu zvyknout, že je na přebalu napsáno JUNIUS.
7 / 10
Eternal Rituals For The Accretion Of Light (2017)
Days Of The Fallen Sun (EP) (2014)
Reports From The Threshold Of Death (2011)
Split s ROSETTA (2011)
Split se JUAREZ (2010)
The Martyrdom Of A Catastrophist (2009)
The Fires Of Antediluvia (EP) (2007)
Junius (2007)
Blood Is Bright (EP) (2006)
Forcing Out The Silence (EP) (2004)
Hiding Knives (Mini-Single) (2004)
From The Isle Of The Blessed (Promo) (2004)
-bez slovního hodnocení-
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.