Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Současná hudební scéna je přeplněna „post žánry“ a „post subžánry“. A co naplat – budeme-li se striktně držet těchto chatrných vymezení, pak bostonští JUNIUS do nich zapadají velmi hladce. Kvartet navazuje na odkaz nové vlny a vlivy britských THE CURE (nejen v hlase vokalisty Josepha E. Martineze) či jiných podobně významných představitelů tohoto proudu jsou z hudby cítit na sto honů. Sympatické ovšem je, že tak činí s grácií, a tato poloha je pouze základním východiskem, na němž JUNIUS teprve rozvíjí vlastní nápady a rozhodně se nenechávají omezovat tímto výchozím určením. Bostonská čtveřice naopak zajímavě osciluje mezi potemnělou a cukrkandlově sladkou hudební estetikou 80. let minulého století a živelnějšími rockovými (za všechny např. DREDG), goticko rockovými, resp. post-rockovými polohami dneška, které jsou znatelné především po zvukové stránce. JUNIUS se nesnaží bourat základy žánru a být za každou cenu jiní či originální – mají především cit pro silné melodie a nápady, které dokáží patřičně poskládat a aranžovat. O hybné momenty na stejnojmenné desce skutečně není nouze, za všechny lze snad zmínit jímavou „Blood Is Bright“, „Hiding Knives“ či zvonivou „At The Age Of Decay“. JUNIUS výborně pracují nejen se strukturou skladeb, ale i zvukovou stránkou – dokáží být jemní, aby posluchače náhle obestřeli masivní distorzí rozpouštějící se v „nahallované“ ozvěně. Neméně sympatické je, že kvalitativní úroveň nahrávky se daří držet od začátku až do konce – marně byste hledali slabší či nevýrazný moment; ku prospěchu věci rovněž přispívá i fakt, že JUNIUS vzhledem k líbivosti a tématické i obsahové náplni hudby nesklouzávají do sladkobolného patosu. Vše je provedeno s citem a stylově.
„Junius" však ani zdaleka nezachycuje ultimátní tvář kapely, o čemž svědčí loňské EP „The Fires Of Antediluvia“, které se možná až trochu překvapivě pohybuje v oblasti, jež má blíže ke kapelám typu PELICAN apod. I přes stopáž se nejedná o debut, ani standardní řadovkou v pravém slova smyslu, ale kompilací znovu nahraných dřívějších EP, jmenovitě pak „Blood Is Bright“ a „Forcing Out The Silence“. Nicméně debutní nahrávka je v přípravě, a myslím, že na výsledek se lze jen těšit.
JUNIUS nabízí velmi příjemně znějící kombinaci prvků nové vlny a současného rocku, resp. post rocku. Um kapely pak tkví především ve schopnosti napsat silné a kvalitativně vyvážené skladby, jejichž líbivost a přímočará melodika jsou vkusně vyváženy a i po několikerém poslechu dokáže hudba kapely spolehlivě udržet pozornost.
1. [Elan Vital]
2. Hiding Knives
3. From The Isle Of The Blessed
4. [Elan Fatale]
5. Forcing Out The Silence
6. [The Annunciation]
7. Blood Is Bright
8. A word Could Kill Her
9. In The Hearts Of Titans
10. At The Age Of Decay
Tak toto musí potěšit každého milovníka kytarových osmdesátek. JUNIUS vás přenesou do dob, kdy byli THE CURE ještě zajímaví a kdy kytarové alternativní scéně vládly lehce nasládlé popěvky a podmanivě jednoduché kytarové riffy. JUNIUS však nejsou jen o hrabání se v minulosti. Do své muziky totiž citlivě a umně vkládají i prvky post-rocku a současné rockové muziky. Moc moc dobře se to poslouchá!
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.