Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V oregonských hvozdech nepokojně bublá temný lektvar old schoolového black metalu a vyfukuje toxická oblaka, která pohlcují světlo. Ačkoli se může zdát, že čerstvé smečce UADA vymýšlelo název batole, ve skutečnosti tenhle podezřelý shluk samohlásek znamená v latině „prokletý“. A debutující kapela si tohle jméno bere hodně blízko k srdci.
Pokud jste už trochu unavení tím, jak se černý kov nechává opíjet melodickou melancholií a post-rockovými tiky, UADA přináší plnohodnotný exkurz ke garážově-punkovým kořenům a ostrým devadesátkovým vigíliím (se současným twistem). Žádný hutný a zaoblený zvuk se nekoná. Čtyřhlavá hydra z Portlandu se hlásí k agresivně vysokému a nabroušenému soundu, v němž možná zaniknou finesy, zato patřičně vynikne dřevní energie pulzující rytmiky, nenávistných tremolových riffů a pekelně primitivních vyhrávek.
Debut „Devoid Of Light“ definuje neustálá ofenzivá. „Natus Eclipsim“ párkrát bojovně hrábne heavy metalovým kopytem a pak otevře stavidla řeky bublající smoly. UADA obecně nerada slevuje z vysokých obrátek. Když už jde otáčkoměr dolů, tak jen proto, aby odkryl doom metalové bažiny („Our Pale Departure“), zrezlou heavy metalovou kostru a punkový drive. Přitom ale není na hudbě kvartetu nic nahodilého a chaotického. Skladby se živelně přelévají, explodují ve zvukovodech, vytvářejí naprosto logicky strukturovaný celek, který graduje grimoárem staré školy black metalu v podobě lahodně syrové pecky „Black Autumn, White Spring“ s orgastickým sólovým finále. Pokud vás však nechytne už extaticky nakopnutý otvírák nebo „darkfuneralovská“ inkantace eponymního singlu, smiřte se s tím, že to necítíte. A zamyslete se nad sebou.
Svištivou a bublavou atmosféru zmaru posiluje znamenitý vokál kytaristy Jakea Superchiho, který mizantropicky skřehotá, s rozmyslem porcuje slabiky a v ideální okamžik přejde do naléhavého šakalího vytí. UADA se klaní zvířeti v nás i mimo nás. Opěvuje marnost a nicotnost lidské existence i mystérium kosmu a majestát smrti. Klišé? Možná, ale v téhle nahuštěné a mistrovsky celebrované formě se „Devoid Of Light“ mění v hypnotický rituál.
UADA si libuje v křivácích, kapucích, zakrývání tváří a mlze husté tak, že by se dala krájet. Nejen tím připomíná nedostižné vládce loňského černého procesí, polské nihilisty MGŁA a jejich „Exercises In Futility“. Pokud hledáte něco podobně hrdého, mizantropicky studeného, nenávistně řezavého, makabrózně chrastivého a tvrdě návykového – UADA má v rubáši přesně tu správnou recepturu. Mrtvolná extáze na hrobníkově lopatě. Poslední tango v márnici. Trudná scéna života přisvícená čistou tmou.
No dusk without dawn nor creation without doom infinite is the sun eternal is the moon
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.