Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přestože se před čtyřmi léty v době vydání doposud posledního studiového alba švédských doomových mágů CANDLEMASS „Psalms For The Dead“ kapela nechala slyšet, že jde o album definitivně poslední, bylo jasné, že dříve nebo později tohle prohlášení pozbude platnosti. Ústřední mozek Leif Edling sice v mezičase onemocněl chronickým únavovým syndromem, takže už nějaké dva roky nevystupuje živě, ovšem o to aktivnější je ve své skladatelské roli jinak (také AVATARIUM a THE DOOMSDAY KINGDOM). Zbytek CANDLEMASS pak neúnavně dál brázdí koncertní pódia, dočasná posila za mikrofónem Mats Levén dokonce byl na sklonku loňského roku jmenován zpěvákem oficiálním a tak už scházela jen nějaká ta záminka, za kterou by se nová nahrávka dala schovat.
K ní došlo letos, kulatých třicet let od vydání proslulého učebnicového debutu „Epicus Doomicus Metallicus“, a Švédové na jeho počest povili čtyřskladbové EP „Death Thy Lover“. K radosti všech jejich fanoušků a věrných posluchačů, jistě, neboť jeho obsahem je nádherná esence samotné kapely, jež vám v okamžiku, kdy se rozezní, provoní nejbližší okolí jako ta nejvoňavější vonná tyčinka a protká ovzduší kolem vás nenapodobitelnou atmosférou švédského vnímání zmaru a chmurné nostalgie.
Vskutku, po těch čtyřech létech půstu (se kterým se navíc člověk jen těžko smiřoval) jsou nové skladby téměř jako malý zázrak. Mrazivé nálady, mistrovské melodie, kouzelné vybrnkávačky a riffy a spolu s tím vším i všudypřítomný dojem stoprocentně fungující špičkové metalové kapely, která zase jednou šlape jako ty Nejvyšší hodinky, měřící nám všem ČAS.
V tomto duchu se pak není co divit, že všechny čtyři nové skladby jsou opravdovými doomovými skvosty. Titulní skladba je v souladu se svým názvem dokonalou poklonou smrti, nakolik to není zrovna opěvováníhodná záležitost, ovšem spojená s nepřebernou spoustou emocí, které se CANDLEMASS znovu povedlo dokonale vyjádřit. „Sleeping Giant“ je zase výstavní skříní pravého edlingovského riffu, po němž se vzývání dávného mocnáře sveze jako kamenná sekyra po bronzovém štítu. „Sinister And Sweet“ se svou monstrózně houpavou náladou a dalším mocným riffem následně představuje vrchol celé nahrávky, ochromující stejně jako kousnutí odporným pavoukem, a celé nám to symbolicky uzavře instrumentálka „The Goose“, o nic méně uhrančivější, byť na ní samozřejmě chybí krásný Levénův vokál.
Proto tedy nemohu jinak, než vyslovit absolutně nejvyšší hodnocení, které si švédská legenda za svůj aktuální počin jednoznačně zaslouží. Kéž by nás ještě obdařila mnohými a mnohými minutami podobné hudby a kéž by jí k tomu mohl Leif Edling pomoci nejen v nahrávacím studiu. Bravo, pánové, opravdu bravo!
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.