SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
KEN MODE jsou šílenci. Jejich poslední koncert na Sedmičce byl rozhodně jeden z nejintenzivnějších v minulém roce. Jejich zvuk je ještě skřípavější než CODE ORANGE, Jesse Matthewson má štěkavější a nasranější projev než sousedovic pitbul po dvoudenní hladovce a syrovost je nejdál ze všech rockových vazelín, které jsem kdy slyšel. Možná to bude tím, že KEN MODE nejsou jen tak obyčejný noise rock. Přesahy do toho nejšpinavějšího hardcoreu, případně sludge metalu jsou více než citelné. Hardcoreová témata otevírají vlastně i texty, avšak s nadhledem sobě vlastním.
Nové album je snad až na úvodní skladbu trochu otevřenější a rockovější. Trochu míň se vazbí a bahní a víc se hobluje. I tak je zvuk na mnohých místech rezavější než hřebík z rakve vaší praprabáby, leckdy mě chřestivost a nestálost basového běsnění připomíná mé oblíbené domácí baskytarové tornádo DEVEROVA CHYBA. Nejen tím jsou ale současní KEN MODE živi. Ve skladbě „The Owl…“ například objevíte i violové intermezzo. Ten zvuk a některé domalovánky mě baví takovým příjemně povědomým stylem. Když si člověk zjistí, kdo za deskou stojí, dojde mu proč. Šedou eminencí desky „Succes“ je totiž Steve Albini.
Pro mě nejšpinavější rock’n’rollová deska minulého roku a také jedna z nejlepších. Jestli zas někdy přijedou do naší republiky, rozhodně neseďte na zadku a jděte se na to peklo podívat.
8,5 / 10
Null (2022)
Loved (2018)
Success (2015)
Entrench (2013)
Venerable (2011)
Mennonite (2008)
Reprisal (2006)
Mongrel (2003)
Mongrel Tour (EP) (2002)
Internet (EP) (2000)
Awaken (2000)
Bran Neck & The Oral Goat (1999)
Datum vydání: Pondělí, 15. června 2015
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 37:08
-bez slovního hodnocení-
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





