Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fakt, že „Rebel Against Me“ je teprve druhou dlouhohrající řadovou nahrávkou CRUADALACH, kteří svou existenci datují od roku 2008, svědčí o tom, že kapela určitě nechce nic nechat náhodě a do nahrávání se pouští až v okamžiku, kdy si je svým materiálem opravdu jistá. A přesně podle toho také nové album naší folkmetalové stálice zní. Je, pravda, albem poměrně nenápadným, jehož kvality vyplouvají na povrch poměrně dost dlouho (takže je docela dost dobře možné, že se jich ani mnozí nedočkají), nicméně já jsem vydržel, a tak mohu konstatovat, že na to, že se CRUADALACH vymezují především zmíněným folkmetalovým chlívečkem, se jim na jejich druhé velké nahrávce podařilo především zapůsobit až nečekaně civilně.
Většina songů jakoby ani nechtěla zdůrazňovat, že tady jde i o nějaké středověké či „lidové“ vyznění, a důraz klade spíše jen na funkci metalové skladby jako takové, což hlasitě podporuje i kompletní textová položka alba. Mezi jedenácti jeho položkami tak není žádný zásadní hit (i když taková „Shiva World Dance Party“ k němu má opravdu blízko), ale o to více vynikne jejich poměrně pevná konstrukce, v níž se téměř vždy najde místo pro pořádný kus kovu a s ním i pěkný melodický motiv. Melodicky spolehlivý je navíc i zpěvák Radalf a tak mám za to, že přes svou výše konstatovanou nenápadnost skrývá „Rebel Against Me“ spousty zajímavých folkmetalových okamžiků, které by neměly mnohé naslouchající nechat klidnými. Life-Worshipping Bastards!
1. Revolt Without a Name
2. Shiva World Dance Party
3. Stuff That Matters
4. Earth Café
5. Rebel Against Me
6. Wolves at the Gates
7. Life-Worshipping Bastards
8. Satyros
9. Karma to Burn
10. The Astralnaut
11. Ziemie Niczyje
Diskografie
Rebel Against Me (2015) Lead - Not Follow (2011) AGNI - Unveil Whats Burning Inside (EP) (2011) V rytmu stare krve (promo) (2010)
První album po smrti jednoho ze zakládajících členů Frédérica Guillemota (R.I.P. 1999) pojali Francouzi THE OLD DEAD TREE tradičně. Jejich gothic metal plný melodií, ostřejších pasáží i lehkých nálad je celkem fajn.
Znovu se k tomu vracím. "Goldstar" není pro každý den, ale když přijde ta správná nálada, je to vskutku opulentní zážitek. Nová deska IMPERIAL TRIUMPHANT bude figurovat v celoročním zúčtování našeho magazínu v první trojce. Toť můj soukromý tip.
Italové pohybující se na pomezí doom metalu a melancholického rocku jsou s aktuální nahrávkou na vrcholu své tvorby. Atraktivitě „The Spin“ výrazně přispívá i kvalitní zvuk a technická stránka obecně, kterou si nově pod Metal Blade labelem mohli dovolit.
Poláci v současnosti nabízí djent rozmělněný v postrockové uhlazenosti. Stále se najdou zajímavé a svým způsobem svěží pasáže, ale nějak to spadlo do šedi. Vrcholem tvorby DISTANT DREAM u mě zůstává album "Your Own Story" z roku 2018, to bylo plné emocí.
Je toto tá istá kapela, ktorá v roku 2000 ukončila kariéru fenomenálnym živákom z Caledonien Hall? Zostava hovorí, že dávno nie. Z ITW sa stalo voľné zoskupenie typu CODE a atmo-blackové základy prebíja hardrockový vokál. Úvodná skladba je však na 100%.
B. Kråbøl tentokráte vytrvale škrábe, kouše a hlavně razí čistokrevný BM. Předchozí "En Gildere Død" byla mnohem pestřejší deska, skladbu typu "Renselse" na novince určitě nenajdete. Chybí tomu větší pestrost a členitost. Škoda, krok lehce (ene)vedle.
Britský progresivní post black v podání CAELESTRA je opravdu hezkým skloubením uvolněné atmosféry s robustními riffy a agresivní zvukovou razancí. Éteričnost si zde podává ruce s energickou metalovou řízností a dusivou blackgaze temnotou.