OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další kvarteto kapel, vylovené z mého osobního oceánu došlých kotoučů. V první řadě si zablbneme s pohádkovým metalem společně s CRUADALACH, dále nás čeká několik nasraných nu-metalových póz od brněnských OVERHYPE, do chmurných světů se nás budou snažit dostat gotici z GREEDY INVALID a nakonec tu máme jednu poctivou grindovou jízdu ze severu – OPITZ.
CRUADALACH - V rytmu staré krve
Třískladbové promo folk-pagan metalové taškařice CRUADALACH dává naději české metalové scéně na novou a méně tradičně znějící metalovou kapelu. Středověký odér hospodských odrhovaček z dávné krčmy, kde třeskají korbely ctnostných velmožů, je rozkročen někde mezi tuzemskou pohádkovou historií a skotskou revoltou (to zřejmě ty dudy). Svoji špetku si najdou i vyznavači gotiky a doom metalu, nicméně nečekejte tklivou zadumanost. CRUADALACH jsou celkem rozjuchaným spolkem a i v celkovém zvuku kapely si hravé smyčce a skotské dudy usurpují místo poněkud potlačených kytar. V sestavě naleznete lidi z kapel SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, HYPERBOREAN DESIRE a mnohých jiných - to však ještě není zárukou kvality. Největším mínusem nahrávky je nedotažená zvuková produkce současného materiálu a hlavně pak zpěv. Jeník Vrobel je poměrně silný v extrémních metalových polohách, jakmile však dojde na melodické vokály, které mají na CD majoritní podíl, tak jeho hlasem doslova zmítá slyšitelná intonační nejistota. U hospodsky znějících vyřvávaček má tento nešvar určitý půvab, nicméně kdekoliv jinde vokál sráží skladby o několik tříd, zpěv se stává karikaturou sebe sama, dostává se do podivné křečovitosti a topornosti. Doporučuji urychleně vyhledat učitele zpěvu a kultivovat, kultivovat, kultivovat, ono to tam možná někde je… Ony pěvecké nápady tu v intencích žánru jsou celkem zajímavé, ale realizace opravdu kulhá. CRAUDALACH se prozatím profilují jako slibná kapela do budoucna, která v tuzemských vodách může být vedle SSOGE vyhledávaným kovovým unikátem, v současné době je však čeká ještě mnoho mravenčí práce...
(4 /10)
OVERHYPE - Hardly Manageable Drug
Doufám, že mi východ naší krásné země promine, ale Morava mi vždy přišla trochu hudebně zpožděnější oproti Čechám. Na západě u nás v roce 2009 vznikaly první kopírky metalcorových a deathcorových zámořských dravých štik a v Brně teprve začínali OVERHYPE ve studiu stvrzovat milostný vztah k LIMP BIZKIT. Lze vysledovat jeden fakt, naše hudební scéna je oproti té světové zpožděná minimálně o tři roky, moravská část má však skluz ještě o nějaký ten pátek delší. Otázka, proč v roce 2009 natočit materiál, který je silně poplatný trendu, který kulminoval před více jak osmi lety, se prostě jednoduše sama nabízí. Jak jsem již naznačil, OVERHYPE hrají nu-metal a k LIMP BIZKIT mají hudebně opravdu mnohem blíž, než by se slušelo a patřilo. Mnoho z tohoto okatě křiklavému vztahu lze připočíst vokalistovi Calwimu, na němž je znát, že má Freda Dursta přečteného od A do Z. Současně však musím dodat, že to co OVERHYPE dělají, dělají dobře. Pokud se odprostím od zoufalé nepůvodnosti díla, vidím a hlavně slyším velmi dobře zaranžovanou hudbu, jejíž produkce samozřejmě nedosahuje vzorů, i tak lze ale říci, že se jedná o první nu-metalovou ligu u nás. Hutné kytary kombinované se smyčkově aranžovanými vybrnkávačkami, chytlavě dělaná melodika, funkční hopsavá rytmika, vokál na pomezí recitace, rapu, řvaní a melodického zpěvu, struktura skladeb jako přes kopírák od své zahraniční ikony. To vše OVERHYPE zvládají minimálně na chvalitebnou a je v tom velká výhoda i prokletí této nahrávky současně. Vzhledem k tomu, že jde o první významnější materiál mladé kapely, lze přimhouřit oči, pokud i další studiový počin bude postrádat vlastní invenci, bude nutné být mnohem přísnější.
(5.5 /10)
GREEDY INVALID - Anna
O tom, že u nás gotický rock říznutý doom metalem zdaleka ještě nevymřel, se snaží přesvědčit ostravský kvintet GREEDY INVALID. Na svém aktuálním albu je pojímán touhou oživit kdysi silné moravské království trudnomyslných kapel. Klávesově košaté a pozvolna plynoucí skladby nám však nabízejí již jen stokrát převařenou historii hutných kytar a tklivých melodií, bohužel bez TIAMATovské hitovosti. Trochu zamrzí zvuk a to hlavně u kytar, které jsou plošší, než by měly být, nenasycené, hladové, často tak jsou odsouzeny jen pro to, aby dělaly rozostřené roští tam někde vzadu. Jsem přesvědčen, že pokud by se stejným dílem rozmělnila pozornost mezi obal a obsah, mohlo dopadnout to nejdůležitější, tedy hudba a její zvuk zcela jinak a o poznání lépe. Takto na mne z graficky velmi povedené krabičky zírá několik zaměnitelných nevýrazných skladeb, které mají největší sílu hlavně v pěveckých linkách. Nejsilnější titulní skladba „Anna“ sice poukazuje na skutečnost, že kapela dokáže vyplodit i silnější skladby, v koloritu ostatních se však nedokážu ubránit dojmu, že jde spíše o náhodu, než o pravidlo.
(4 / 10)
http://bandzone.cz/greedyinvalid
OPITZ - Globální orgie - Striktní protokol
Mostecká grindcorá poctivost vydala minulý rok minialbum, do kterého je na ploše necelých dvaceti minut nacpáno dvacet krátkých úderných tracků ze staré školy. Zvukové opracování, ze kterého výrazně vyčuhuje stále klepající rytmičák, ukrývá přímočarý tah na branku, celou řadu nehudebních osvěžovaček, ze kterých nejpovedenějšími jsou filmové špeky z Majora Zemana. Pokud jsem zmínil zvukovou stránku, je třeba konstatovat, že jde o zdaleka nedotaženější materiál skupiny, to lze jednoznačně říci i o stránce aranžérské. Sympatický závan oldschool hardcore a stejně tak i výraznější melodická stránka dělají album barevnější a v rámci žánru zajímavější. Jinak jde samozřejmě o grindcore jak řemen, který ťapká v těch nejlepších tuzemských šlépějích žánru. Death metalové pamětníky jistě potěší cover „Soon To Be Dead“ z alba „Like An Ever Flowing Stream“ od DISMEMBER, který bohužel od přepisovatelů neobsahuje žádnou výraznější vlastní invenci. Po formální stránce jeden z těch povedenějších počinů tuzemské brusičské scény.
(6 / 10)
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.