O tom, že chodit včas (nejen) na koncerty se samozřejmě vyplácí, netřeba složitě polemizovat. Důkazů už bylo složeno mraky a já k nim jen přihodím další, tentokráte z plzeňského dozvuku „Hear Our Voices!“ Tour kapel SIX DEGREES OF SEPARATION a CRUADALACH, které na trojici doplnili domácí MORTAL DESTINY.

Jelikož jsem z dostupných upoutávek nikde neobjevil alespoň přibližný čas začátku celé akce, dorazil jsem krátce po osmé večerní, abych o nic podstatného nepřišel. A sotvaže jsem vstoupil do útrob poměrně nového a útulného plzeňského klubu, užuž jsem na drobném pódiu zaregistroval SIX DEGREES OF SEPARATION, kteří kupodivu nezvučili, ale začali rovnou hrát. Hned na úvod tedy překvapení jako hrom (přece jen jsem, při vší úctě ke zbývajícím kapelám, temně metalové moraváky čekal na pozici hlavní hvězdy večera o hodně později), jež vystřídala další nemilá zvěst o tom, že kytarista Vlasa je zdravotně indisponován a koncert odehraje jen s největším sebezapřením. Krom drobného výpadku v „Masterpiece Of Pain“ ovšem na sobě nedal nic znát, takže předvedený set ukázal kapelu ve velmi silné pozici, přímo úměrně odpovídající tomu, jak ji známe z jejích posledních alb. Novinku „Of Us“ představily „F-2370“, „Of Unrealistic Ambitions“, „For Hannah“ a „Guilt Is A Vector Of Time“, které na pouhopouhou osmičku zahraných skladeb doprovodily ještě „Lucius“, „Shade Of Triotus“, „Tekno-Prophet“ a výše zmíněná tradiční koncertní tutovka. S ohledem na Vlasův stav to bylo pochopitelné, nicméně subjektivně velmi, velmi krátké, obzvláště když zvuk byl nastaven s nepřeslechnutelným citem a SIX DEGREES OF SEPARATION se jinak zdáli být v naprosté pohodě.

Přestavba pódia a zvučení violoncella, houslí a dud naznačilo, že na řadu přijdou CRUADALACH, pořád ještě nováčci na domácí folk metalové scéně. A když se pak do toho celá osmička muzikantů položila, bylo poznat, že přestože dohromady hraje teprve krátce, rozhodně neskrývá ambice, jimž také do jisté míry odpovídal i koncertní program a jeho provedení. Skladbám nechyběla živelnost, některé z nich dokonce dovedly zaujmout téměř okamžitě (třeba „Pramen Epony“ z letošního dema „V rytmu staré krve“, volně stažitelného ze stránek skupiny) a folkové nástroje byly těm typicky metalovým skutečně více než zdatným partnerem. Na můj vkus se však až příliš často užívala angličtina a stejně často bylo slyšet, že sólový zpěvák si nebyl intonačně zrovna nejjistější, a že by mu slušelo mnohem víc, kdyby zůstával jen u „nemelodických“ forem zpěvu. Celkově však na mě (stejně jako na solidní návštěvu v klubu) CRUADALACH učinili spíše pozitivní dojem, který umocnila nejen uzavírající cover verze pohádkové „Zlatovlásky“.

Závěr, jak již bylo avizováno, obstarali domácí MORTAL DESTINY, nepříliš známá kapela, která to má s existencí stejně složité jako se skladbami k živé prezentaci (pokud jsem to dobře postřehnul, krom nikde nezveřejněných novinek se hrálo jen z osm let starého a jediného eponymního dema). Čtveřice muzikantů sama o sobě tvrdí, že hraje melodický gothic metal, ovšem to rozhodně není definice, která by obsáhla celý její rejstřík. V něm nechybí především klasický heavy metal (pod drobným, nicméně přesně definovatelným vlivem MANOWAR), úlety k deathovému murmuru a v neposlední řadě i cit pro vkusnou melodii a životaschopný nápad, které zřejmě ústřední postavě kapely Pavlu Čengerymu jdou od ruky stejně dobře jako hra na kytaru. Kdybych pak měl svůj dojem z MORTAL DESTINY shrnout do jedné věty, zněla by nejspíš asi tak, že kluci zahráli na úrovni, která byla na dané provinční poměry až překvapivě zajímavou, a která by za jistých příznivých okolností mohla vyústit až v příslibná očekávání do budoucna. Nechme se překvapit.

Suma sumárum to tedy byl poměrně příjemný večer, kterému k dokonalosti chybělo jediné – obrácené pořadí a plnohodnotná forma SIX DEGREES OF SEPARATION.