Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nemám v úmyslu suplovat práci redakčního hammerfallologa Louise, jehož dlouholeté a pečlivé mapování tvorby této švédské kapely bezesporu přispělo k hlubšímu pochopení jejich tvorby. Avšak Louisovi se po letošním Brutal Assaultu ještě zcela nezhojily protržené bubínky a tak povinnost napsat recenzi nového alba beru na sebe. Doufám, že se jeho zasvěcený pohled objeví pod článkem a opraví tak mé případné nedostatky a omyly. HAMMERFALL letos přichází s albem „(r)Evolution“, které má poněkud dvojsmyslný název. Jestli jde ovšem v kontextu jejich tvorby o evoluci nebo revoluci, k tomu se dostanu až na závěr.
Už je to tři roky, co vyšlo album „Infected“, které přinášelo drobné kosmetické změny v dosavadní tvorbě kapely. Jako by se hoši zalekli, že s „Infected“ se vychýlili od svého tradičního heavy metalu, na kterém navíc zcela zašlapali svého kladivonoše, a s letošním albem se svůj přehmat snaží napravit. Osobně předchozí desku za přehmat nepovažuji, ale pro (takřka výsadní) dvojici autorů Oscar Dronjak a Joacim Cans nastal čas pro návrat ke kořenům. Zřejmě na tom má svůj podíl i vzpomínková kniha „Legenden om HammerFall“, kterou v mezičase napsal Oscar Dronjak. Nové album míří někam do období „Legacy Of Kings“ a „Renegade“, to jest do časů, kdy ani ti HAMMERFALL nebyli tak profláklí a vyčpělí. Aby snad jejich záměr nevyšel na prázdno, najali si na pomoc s produkcí Fredrika Nordströma (právě „Glory To The Brave“ a „Legacy Of Kings“) a věrohodné ztvárnění Hectora na obalu měl zajistit Andreas Marschall (obaly až k „Renegade“). Sestava kapely zůstává už od „No Sacrifice, No Victory“ stabilní.
Úvod v podobě hymnické „Hector´s Hymn“ dává jasně najevo, že žádná změna nebo nedej čerte revoluce, se konat nebude. Kapela si v této skladbě očividně snaží udobřit svého maskota, rytíře Hectora (uf...). Video i text vyvolávají vzpomínky na předchozí počiny kapely, že by oslavná hymna na vlastní minulost? Poněkud to evokuje podobný počin od MANOWAR („Blood Of The Kings“). Titulní skladba pak dá jasně na srozuměnou, že celá revolučnost spočívá v tom, že po předchozím experimentu se tvorba vrací do zajetých (či spíš velmi hluboko vyjetých) kolejí.
V hymnickém tažení kapela pokračuje a v „Ex Infernis“ nepokrytě odkazuje na slávu „Templars Of Steel“. Není však důvod jenom pomlouvat, na hitovost jejich prvních alb navazuje i novinka. Ať už skladba titulní, „We Won´t Back Down“, „Origins“ nebo „Wildfire“ jsou rozhodně podařené zářezy. HAMMERFALL sice stagnují, ale zato stagnují zcela v mezích svého poctivého a chytlavého heavy metalu. Utahaná balada „Winter Is Coming“ jen potvrzuje, že pomalé skladby jim nikdy nešly.
Vrátíme-li se k onomu dvojsmyslnému názvu, tak o revoluci nejde zcela určitě. Je to tedy evoluce? Ano, je to evoluce. Pojem evoluce má však v obecném povědomí poněkud zavádějící význam. Většinou je chápána jako něco, co postupnými kroky vede ke zdokonalení. Obojí je však mylné. Evoluce je adaptace na podmínky v daném čase a prostoru, je to „slepý“ proces, který se může jevit jako cesta ke zdokonalení stejně jako k extinkci. V současnosti již evoluce není chápána jako postupný proces. Ke změnám dochází během (relativně) velmi krátkého období, které je následováno mnohem delším obdobím, kdy ke změnám takřka nedochází (tzv. „evoluční zamrznutí“). Čili v souladu se současným pohledem na evoluci by nové album (stejně jako většina předcházejících) mohlo nést jednoznačný název „Evolution“. HAMMERFALL po krátkém období prvních dvou alb evolučně zamrzli, odolali všem vnějším vlivům prostředí a bez vážnějších výkyvů ve své tvorbě přežili až do dnešních dnů.
Návrat ke kořenům, jak se nové album prezentuje, zní zvláštně od kapely, která své kořeny v podstatě nikdy neopustila. „(r)Evolution“ je jen další zářez na toporu kladiva. Několik povedených skladeb album zvedá jen velmi mírně nad průměr, na víc to nemá.
1. Hector's Hymn
2. (r)Evolution
3. Bushido
4. Live Life Loud
5. Ex Inferis
6. We Won't Back Down
7. Winter Is Coming
8. Origins
9. Tainted Metal
10. Evil Incarnate
11. Wildfire
„(r)Evolution“ je album špatné jako pondělní ráno po čtyřech týdnech dovolené. Drnčí budík, vstávat a cvičit, jde se do práce! Do práce?! Úplně slyším, jak tahle věta musela HAMMERFALL po třech létech odpočinku třeštit v hlavě. A co bychom v té práci asi tak dělali, když nepracujeme? Inu, natočili album, to se přece po nás chce. A čert vem, že to bude album naprosto jalové, s absolutním minimem kloudných nápadů či svěžích myšlenek, jen dokola a mdle vařící z toho, co jsme (my a ACCEPT) už kdy vymysleli a nahráli. Vždyť koneckonců co, jsme přece pořád „jen“ v práci. A stejně záleží hlavně na tom, aby na obalu byl zase Hector, tak co.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.