Nemám v úmyslu suplovat práci redakčního hammerfallologa Louise, jehož dlouholeté a pečlivé mapování tvorby této švédské kapely bezesporu přispělo k hlubšímu pochopení jejich tvorby. Avšak Louisovi se po letošním Brutal Assaultu ještě zcela nezhojily protržené bubínky a tak povinnost napsat recenzi nového alba beru na sebe. Doufám, že se jeho zasvěcený pohled objeví pod článkem a opraví tak mé případné nedostatky a omyly. HAMMERFALL letos přichází s albem „(r)Evolution“, které má poněkud dvojsmyslný název. Jestli jde ovšem v kontextu jejich tvorby o evoluci nebo revoluci, k tomu se dostanu až na závěr.

Už je to tři roky, co vyšlo album „Infected“, které přinášelo drobné kosmetické změny v dosavadní tvorbě kapely. Jako by se hoši zalekli, že s „Infected“ se vychýlili od svého tradičního heavy metalu, na kterém navíc zcela zašlapali svého kladivonoše, a s letošním albem se svůj přehmat snaží napravit. Osobně předchozí desku za přehmat nepovažuji, ale pro (takřka výsadní) dvojici autorů Oscar Dronjak a Joacim Cans nastal čas pro návrat ke kořenům. Zřejmě na tom má svůj podíl i vzpomínková kniha „Legenden om HammerFall“, kterou v mezičase napsal Oscar Dronjak. Nové album míří někam do období „Legacy Of Kings“ a „Renegade“, to jest do časů, kdy ani ti HAMMERFALL nebyli tak profláklí a vyčpělí. Aby snad jejich záměr nevyšel na prázdno, najali si na pomoc s produkcí Fredrika Nordströma (právě „Glory To The Brave“ a „Legacy Of Kings“) a věrohodné ztvárnění Hectora na obalu měl zajistit Andreas Marschall (obaly až k „Renegade“). Sestava kapely zůstává už od „No Sacrifice, No Victory“ stabilní.

Úvod v podobě hymnické „Hector´s Hymn“ dává jasně najevo, že žádná změna nebo nedej čerte revoluce, se konat nebude. Kapela si v této skladbě očividně snaží udobřit svého maskota, rytíře Hectora (uf...). Video i text vyvolávají vzpomínky na předchozí počiny kapely, že by oslavná hymna na vlastní minulost? Poněkud to evokuje podobný počin od MANOWAR („Blood Of The Kings“). Titulní skladba pak dá jasně na srozuměnou, že celá revolučnost spočívá v tom, že po předchozím experimentu se tvorba vrací do zajetých (či spíš velmi hluboko vyjetých) kolejí.

V hymnickém tažení kapela pokračuje a v „Ex Infernis“ nepokrytě odkazuje na slávu „Templars Of Steel“. Není však důvod jenom pomlouvat, na hitovost jejich prvních alb navazuje i novinka. Ať už skladba titulní, „We Won´t Back Down“, „Origins“ nebo „Wildfire“ jsou rozhodně podařené zářezy. HAMMERFALL sice stagnují, ale zato stagnují zcela v mezích svého poctivého a chytlavého heavy metalu. Utahaná balada „Winter Is Coming“ jen potvrzuje, že pomalé skladby jim nikdy nešly.

Vrátíme-li se k onomu dvojsmyslnému názvu, tak o revoluci nejde zcela určitě. Je to tedy evoluce? Ano, je to evoluce. Pojem evoluce má však v obecném povědomí poněkud zavádějící význam. Většinou je chápána jako něco, co postupnými kroky vede ke zdokonalení. Obojí je však mylné. Evoluce je adaptace na podmínky v daném čase a prostoru, je to „slepý“ proces, který se může jevit jako cesta ke zdokonalení stejně jako k extinkci. V současnosti již evoluce není chápána jako postupný proces. Ke změnám dochází během (relativně) velmi krátkého období, které je následováno mnohem delším obdobím, kdy ke změnám takřka nedochází (tzv. „evoluční zamrznutí“). Čili v souladu se současným pohledem na evoluci by nové album (stejně jako většina předcházejících) mohlo nést jednoznačný název „Evolution“. HAMMERFALL po krátkém období prvních dvou alb evolučně zamrzli, odolali všem vnějším vlivům prostředí a bez vážnějších výkyvů ve své tvorbě přežili až do dnešních dnů.