SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Angažování protřelého producenta, pověstného svou schopností „udělat“ jakékoliv album, daleko dopředu autorské řeči o tom, že fanouškové tohle album stejně nepochopí, a případně též odbarvení ústředního umělce, který si vždy potrpěl na tmavou, to mi vždycky signalizuje jedno jediné – být sakra ve střehu. Dvojnásob pak v případě HAMMERFALL, kteří se od minulého, velmi nemastného alba „No Sacrifice, No Victory“ již zdáli býti téměř balancujícími na samotné hraně smyslu své existence.
Čili nastal nejvyšší čas něco s tím udělat, řekli si nejspíš hoši od švédského stolu, a zařídili se podle toho. Chvályhodný krok, o tom žádná, vždyť jemu podobné (a tím pádem pochopitelně i relativně „odvážné“) v minulosti vylepšily reputaci nejednomu kovovému bratrstvu. Vymyslela se tedy nová „zombie“ koncepce, proces jakéhosi „zinfekčnění“ celé skupiny a jejího projevu a do role producenta byl proto pečlivě vybrán James Michael (SCORPIONS, MÖTLEY CRÜE nebo MEAT LOAF), od nějž byste práci s kapelou typu HAMMERFALL nejspíš nečekali, ale o to vyzývavějším se to zase celé jevilo.
Jenže pak album konečně vyšlo a s ním to celé prasklo. Kdepak producenti, oživlé mrtvoly a kysličník. Především rozum do hrsti to chtělo, nosánek dolů a spolu s tím si oprášit přístup k nápadům a skladatelské čerstvosti a obratnosti, kterou Švédové kdysi prosluli. Samozřejmě neříkám, že „Infected“ je na to konto nějakým albem desetiletí, ale v porovnání se slátaninou, která mu předcházela, je jako výkonný větrák, který si na sebe nasměrujete v parném, dusivém poledni horkého letního dne.

Výmluvnost bez okázalých gest je ostatně symbolizována hned zkraje, kde otvírák „Patient Zero“ mluví jasnou, příslušně potemnělou řečí zemitého riffu a děje, který nepostrádá hlavu ani patu. To samé se ovšem nezdaří následující „B. Y. H.“, ještě naposledy vás strašící provařeností věcí minulých. Po ní už to všechno ovšem konečně nabere ten správný směr. „One More Time“ je geniální singl, stavící na prostém rytmickém motivu, „Outlaw“ zase chytlavá kvapíková odpověď na něj, jíž jde především o obsah a nikoliv o formu. Balada „Send Me A Sign“, vypůjčená od maďarských veteránů POKOLGÉP, je kapitolou samou o sobě, neboť o současných kvalitách HAMMERFALL vypovídá pouze to, že zřejmě nejsou schopni napsat kloudnou pomalou skladbu, nicméně uvědomují si to natolik, že to jejím prostřednictvím veřejně připustí. Stará dobrá heavymetalová práce, to už je ovšem jiné kafe, a z ní se můžeme těšit hned v následujících položkách: příjemně skočné „Dia De Los Muertos“, nádherně vygradované „I Refuse“ s nečekaným Cansovým vzepjetím v refrénu a dalším pomyslným zápisem na vrub posluchačova dobrého vkusu v „666 – The Evil Within“, ozdobeným jednoduchými klávesami. Cestou víceméně neutrálních „Immortalized“ a „Let´s Get It On“ pak dokráčíme až k „Redemption“, majestátnímu kusu se znovu pečlivým klávesovým přibarvením, který se většinou objevuje v závěrech alb, aby je náležitě korunoval. Tento jeho podtón je zde pak zvýrazněn názvem skladby samotné, symbolizujícím to, co se HAMMERFALL na „Infected“ nakonec skutečně podařilo, a sice se doopravdy spasit.
A že nebylo třeba kolem toho nadělat tolik povyku? Inu, mně to nevykládejte…
Odvěký kladivářský maskot Hector byl prý čímsi infikován, a tak ho HAMMERFALL vyhnali z obalu nové desky. Byli to však především oni, kdo byl infikován, co si budeme povídat, a „Infected“ o tom naštěstí hovoří zcela otevřeně.
7 / 10
Joacim Cans
- zpěv
Oscar Dronjak
- kytara
Pontus Norgren
- kytara
Fredrik Larsson
- baskytara
Anders Johansson
- bicí
1. Patient Zero
2. B.Y.H.
3. One More Time
4. Outlaw
5. Send Me A Sign
6. Dia De Los Muertos
7. I Refuse
8. 666 – The Enemy Within
9. Immortalized
10. Let’s Get It On
11. Redemption
Hammer Of Dawn (2022)
Dominion (2019)
Built To Last (2016)
(r)Evolution (2014)
Gates Of Dalhalla (Live CD/DVD) (2013)
Infected (2011)
No Sacrifice, No Victory (2009)
Masterpieces (2008)
Steel Meets Steel - Ten Years Of Glory (Best Of) (2007)
Threshold (2006)
Chapter V: Unbent, Unbowed, Unbroken (2005)
One Crimson Night (Live CD/DVD) (2003)
Crimson Thunder (2002)
The Templar Renegade Crusade (EP) (2002)
Renegade (2000)
I Want Out (EP) (1999)
Legacy Of Kings (1998)
Glory To The Brave (1997)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 51:18
Produkce: Pontus Norgren, Oscar Dronjak a James Michael
Studio: Red Level 3 Studios, Nashville
Místo kýčovitého a veselého hevíku z přelomu milénia (proč ne), pokus o "temnou" atmosféru..Fujtajbl
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





