PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poctivé heavy metalové řemeslo od SAXON potěší v každé době, ale letos musím tuhle legendu obzvlášť pochválit, protože jejich nová kolekce „Call To Arms“ v sobě skloubila všechny klady tvorby těchto nezdolných Britů z jejich nejslavnější éry, tedy z osmdesátých let. Máme zde jak kovovou říznost, charakterizovanou jejich prvními čtyřmi řadovkami (které se staly ve své době doslova pomníkem celého hnutí NWOBHM), tak také hitovou načechranost, reprezentovanou spíše pozdějšími alby, logicky orientovanými na americký trh – tedy jmenovitě nejvíce asi „Innocence Is No Excuse“.
Je sympatické, že na rozdíl od některých předchozích alb zde SAXON nepropadají touze být za velebitele nějakých historických nebo hrdinných událostí (pryč s nějakými erby a rytíři), a zanechávají tuto část své tvorby klidně spát. Tím však nechci říct, že nedojde na žádné rozmáchlejší epické číslo s košatou instrumentální výstavbou. Převládají však bouřlivé vypalovačky, orientované na neradostnou současnost. Soustředění se na řízný heavy metalový flák je totiž pro letošek tím nejpodstatnějším a to je velmi dobře.
Návrat k civilní formě z období alb, jakými byly třeba „Wheels Of Steel“ nebo „Strong Arm Of The Law“, nabízí opravdu valná většina zdejších položek, a byť už nejde o songy tolik spjaté s motorkářskou stylizací, můžu s klidným svědomím říct, že nás novinka spolehlivě přenáší do časů, kdy odevšad duněl heavy metal. Nic není pro SAXON důležitější než chytlavý vál z těžkého kovu, s nerozbitným základem v řízných kytarových laufech a s autenticky vypjatým vokálem Biffa Byforda, gradujícím do výrazného refrénu. Zhmotnění všeho, co mám na mysli, je zde zastoupeno třeba zrovna ve skladbě „No Rest For The Wicked“, které nechybí náboj ani melodické nápady, a platí zcela určitě za jednu z nejpovedenějších položek. Všechny ty plagiáty a revivaly, se kterými se v posledních patnácti letech roztrhl pytel, ať už mám na mysli HAMMERFALL nebo dokonce (bojím se to odporné slovo vyslovit) SABATON, se můžou jít víte co. SAXON je všechny levou zadní školí a ukazují jim, jak se to má dělat.
Podstatnou roli hrají neotřelé melodie, které dělají téměř všechny skladby zajímavé, což hodně potěší. Potencionálních metalových hitovek je tady opravdu mnoho. Již od mohutného úvodu v podobě „Hammer Of The Gods“ je posluchač vržen do nahrávky s neskutečnou vervou, což později stvrzují rychlé a o nic méně energické vánice typu „Surviving Against The Odds“ nebo „Afterburner“. Je jasné, že zápal pro heavy metal a energii se u těchto bezmála šedesátníků nestal ani po třiceti letech jen prázdným pojmem. Fantastické jsou rovněž rozmáchlejší položky typu „Back In ´79“ nebo „Mists Of Avalon“, oplývající výbornou melodikou a košatější instrumentací. Nejepičtější položkou je však titulní flák, začínající pozvolna jako balada a postupně gradující (jeho druhá, orchestrální verze se nachází v závěru alba jako bonus). Naproti tomu „Chasing The Bullet“ je přímočará riffová skladba, stojící na výrazném, strojově přesném kytarovém motivu. Její spřízněnost s novou tvorbou německých ACCEPT se nabízí velmi zřetelně. Varovný song s námětem apokalypsy „When Doomsday Comes“ připomene svými kaskádovými motivy hard rockové mistry z DEEP PURPLE v období jejich návratového alba „Perfect Strangers“ (1984) a není tedy zřejmě žádnou náhodou, že si v něm zahostoval současný klávesák „Párplů“ Don Airey, který v jeho závěru vystřihl bravurní sólíčko.
Znovu je tedy v ovzduší mlhavých britských velkoměst cítit síra. Smog se snáší z oblohy na šedé uniformní uličky jak za časů železné Margarety. Blbá nálada a frustrace ze současné sociálně-politické situace na Ostrovech je mezi tamější omladinou, dělnictvem a nedobrovolnými pobirately podpory na cestě vzhůru. SAXON stvořili jakýsi metalový soundtrack pro nadcházející období a je to soundtrack opravdu pozoruhodný. Jedno z jejich lepších alb. Poctivá práce.
Po nějaké době poměrně civilní a hitový materiál, zaměřený na to nejdůležitější - heavy metalové vypalovačky. Je jich tu požehnaně a navíc opravdu povedených.
8,5 / 10
Biff Byford
- zpěv
Paul Quinn
- kytara
Doug Scarratt
- kytara
Nibbs Carter
- baskytara
Nigel Glockler
- bicí
1. Hammer Of The Gods
2. Back In ´79
3. Surviving Against The Odds
4. Mists Of Avalon
5. Call To Arms
6. Chasing The Bullet
7. Afterburner
8. When Doomsday Comes
9. No Rest For The Wicked
10. Ballad Of The Working Man
11. Call To Arms
Call To Arms (2011)
Into The Labyrinth (2009)
The Inner Sanctum (2007)
The Very Best Of Saxon 1979 - 1988 (Best Of) (2007)
The Eagle Has Landed (Live - Pt.III) (2006)
Lionheart (2004)
Heavy Metal Thunder (Best Of) (2002)
Killing Ground (2001)
Metalhead (1999)
BBS Sessions/Live At Reading (Live) (1998)
Wheels od Steel/Strong Arm of The Law (1997)
Unleash The Beast (1997)
The Eagle Has Landed (Live - Pt.II) (1996)
Dogs Of War (1995)
Forever Free (1992)
Solid Ball Of Rock (1990)
Greatest Hits (Live) (1990)
Rock´N´Roll Gypsies (Live) (1989)
Destiny (1988)
Rock The Nations (1986)
Innoncence Is No Excuse (1985)
Crusader (1984)
Power And The Glory (1983)
The Eagle Has Landed (Live) (1982)
Denim And Leather (1981)
Strong Arm Of The Law (1980)
Wheels Of Steel (1980)
Saxon (1979)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Militia Guard Music, UDR/EMI
Stopáž: 45:38
Produkce: Biff Byford, Toby Jepson
Studio: Chapel Studios Lincolnshire, Brighton Sound Studios, UK
Tak ja to skratim.......ze 9
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.