SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hvězdný projekt, dalo by se říci… Jak známo, po rozkladu staré sestavy Dying Fetus odchozí členové dlouho nelenili a založili si vlastní kapelu – totiž tuhle. Není rozhodně nasnadě očekávat, že se Misery Index budou po hudební stránce diametrálně lišit od minulého působiště svých členů. Základ Misery Index skutečně hledejte na Killing On Adrenaline, k tomuto živému koktejlu si však ještě přimíchejte panáka klasických a časem uzrálých grindových etiket – především pak té s vinětou Terrorizer. Právě Terrorizer se svými sociálněkritickými vizemi z World Downfall jsou Jasonovi živnou půdou, kterou osázel výhonky svých studií politologie a výsledek je tu. Věci jako Manufacturing Greed, Your Pain Is Nothing a vůbec celé mini se nese v duchu ostré kritiky tržní ekonomiky a společnosti, která by za prachy udělala cokoli a která svou ekonomickou prosperitu a rostoucí produkci vyvažuje psychickou deprivací, morálním úpadkem a pokrytectvím. Pro Jasona je tahle planeta zdegenerovaný stroj na prachy. Je to vlastně stejný vzorec, jímž dřív Jason zdobil alba Dying Fetus a je to taky hlavní věc, která dnes u DF chybí. Naštěstí ji v Misery Index Jason rozvedl do nových a dlužno podotknout, že i údernějších dimenzí. Over Throw je údernější, přímočařejší a našlapanější než Dying Fetus. Příklon ke grindcoru celé věci docela prospěl a dokupy s uměním bubeníka Kevina Talleyho je to skutečný tank, navíc podpořený i příslušně hutným zvukem. Takže co na té mnou zde tak vychvalované placce najdete? Zaprvé tedy čtyři studiovky, následně povedený cover klasiky Dead Shall Rise (zpět ke kořenům) a pak ještě tři koncertní záznamy, z nichž dva tituly jsou nové a koncertní exkurzi uzavírá (paradoxně) otvírák Manufacturing Greed (zvukově je živák fakt dobrý). Aby toho nebylo málo, je do drážek CD vypálený ještě videozáznam dvou věcí z koncertu, a to na Blood On Their Hands a Pulling Out The Nails, které na jinak CD najdete ve studiové podobě. Pro přehrání videa ale potřebujete software od Apple, a to Quicktime 5. Pokud ho nemáte ve svém poči, pánové vám v bookletu poradí, kde si ho stáhnout z netu haha… Takže celkem milá placka, ne? Navíc fakt šlape!
více o myšlenkovém pozadí MiseryIndex najdete na:
www.demockery.org, www.akpress.org, www.Unkindesign.com
9 / 10
Jason Netherton
- basa, vokály
Sparky Voyles
- kytara
Matt Byers
- bicí
Bruce Greig
- kytara
1. Manufacturing Greed
2. Your Pain Is Nothing
3. Blood On Their Hands
4. Pulling Out The Nails
5. Dead Shall Rise
The Killing Gods (2014)
Heirs To Thievery (2010)
Traitors (2008)
Discordia (2006)
Dissent (EP) (2004)
Retaliate (2003)
Structure OF Lies / Misery Index Split (2003)
Misery Index / Commit Suicide Split CD (2002)
Overthrow (EP) (2001)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Fadeless
Produkce: Steve Carr
Studio: Hit nad Run Recording Studios
slusny zaciatok paradnej kapely :)
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





