MISERY INDEX už snad ze sebe definitivně setřásli nálepku s nápisem „ex-DYING FETUS“ a už na svých předchozích nahrávkách dokázali, že si jdou svojí vlastní cestou a jakékoliv srovnávání s výšeuvedenými deathery má sice pořád alespoň minimální opodstatnění, leč není na pořadu dne. Kapelu jsem trestuhodně poprvé pořádně zaznamenal až prostřednictvím jejího vystoupení na festivalu Brutal Assault v létě 2004, kteréžto mě velice bavilo.

Za ty dva roky se toho zase příliš mnoho nezměnilo. MISERY INDEX se nehodlají nijak transformovat a nadále setrvávají na svých vydobytých pozicích. Není žádným tajemstvím, že si k nim kapelka dopomohla hlavně decentním vypůjčením hudebních postupů od slavných TERRORIZER. Tohle samozřejmě nehodlám adresovat jako výtku, protože MISERY INDEX se jen nechali, jako už mnozí jiní, fascinovat a poté i inspirovat brutální zvukem legendární nahrávky „World Downfall“ a tomu také přizpůsobili své výrazové prostředky. Nic proti, neboť to i nadále dělají velice dobře a s nepopiratelnou dávkou vlastní osobitosti.

„Discordia“ je opět dalším přesným zásahem do černého. Bez zbytečných inovací a experimentů se americká čtveřice pouští do další bitvy, ve které stále platí dobře osvědčené zbraně. Těmi jsou hlavně ostré kytarové riffy, coby základní stavební kámen všech explozivních skladeb načichlých příjemným retro nádechem. MISERY INDEX totiž znějí jako death metalová kapela z počátku devadesátých let, avšak s moderním a pochopitelně i brutálnějším zvukem. Kromě již uvedených TERRORIZER se neubráním ani srovnání s takovými NAPALM DEATH, díky čemuž se tomuto death metalovému valci dostává i kvalitní grindové ingredience. Ponejvíce se tento postup kapele podařilo předvést v šesté skladbě s názvem „Sensory Deprivation“, která se po pomalém a nevinném rozjezdu změní v řádně divokou grindovou jízdu.

Nové album MISERY INDEX přináší zhruba třiatřicet minut řádně našlapaného death/grindu postaveného na osvědčených tradicích a kvalitní produkci. Nečekejte žádné inovace, progresi ani v tomto případě zbytečnou snahu někam napředovat. Hudební revolucionáře hledejte jinde, tady na vás čekají jen poctiví tradicionalisté. Jestli je to hodně anebo málo si už budete muset rozhodnout sami.

CD k recenzi poskytli Day After records