SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MISERY INDEX sú tu trinásť rokov, túto death/grindovú stálicu z Marylandu už musí poznať každý, takže nejaký pohľad do histórie vynechám. Prekvapilo ma zistenie, že od predošlého albumu uplynuli vyše štyri roky, letí to, ale máme tu nový, môžeme sa mu venovať. Vyšiel v máji u francúzskych Season Of Mist, stvorila ho zostava Jason Netherton basgitara a vokál, Adam Jarvis bicie, Mark Kloeppel gitara a vokál a Darin Morris gitara.
Oproti predošlým dlhohrajúcim nahrávkam má „The Killing Gods“ skoro o desať minút viac, to by voľačo mohlo signalizovať. Skladieb je trinásť, formálne i obsahovo sú to starí dobrí MISERY INDEX, ale predsa len je tu niečo nové, niekto to ocení, niekto možno ani nie. Osobne vec vidím takto – novinka rozhodne „nekope“ tak, ako „Heirs To Thievery“, kde to bola od začiatku do konca jazda, obohatená niekoľkými fajnovými i ponurými atmosférami.

Po novom MISERY INDEX trochu ubrali na tempe, alebo skôr tie tempá spestrili. Aj dnes dokážu byť patrične zúriví, agresívni a klepú, energia tam stále je a nejaké známky „sprístupňovania hudby pre širšiu metalovú verejnosť“ nenájdete ani náhodou. Je to ich typický dobre namixovaný kokteil death metalu, grindu a crustu, balený v hutnom metalovom zvuku, ich typická atmosféra, skrátka žiadne sklamanie či strata vlastnej tváre.
„The Killing Gods“ je ale aj o istom príklone k „epickosti“, pokiaľ ide o používanie výrazných melódií, „cituplných“ vyhrávok (obzvlášť intro), dramatických sól a navodzovanie temných nálad. Takisto do uší udrie mnoho thrashmetalových pasáží, takže celkovo novinka MISERY INDEX vyznieva trochu ako uctenie si koreňov extrémneho metalu a hra so širokou paletou výrazov. Je to vydarená snaha o niečo nové, ale osobne vec vidím tak, že v rámci žánru tohto roku nad nimi vedú v súčasnosti o dosť údernejší KILLCHAIN. U mňa za sedem. Ale silných sedem.
7 / 10
The Killing Gods (2014)
Heirs To Thievery (2010)
Traitors (2008)
Discordia (2006)
Dissent (EP) (2004)
Retaliate (2003)
Structure OF Lies / Misery Index Split (2003)
Misery Index / Commit Suicide Split CD (2002)
Overthrow (EP) (2001)
-bez slovního hodnocení-
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





