Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Floridskí DEICIDE sú už legendou a inštitúciou, ktorú absolútne netreba zdĺhavo predstavovať. Skrátka deathmetalový míľnik, štýlotvorná kapela a napriek kadejakým kotrmelcom v zostave, z ktorých ako jediní nenahraditeľní vždy vyšli Glen Benton a Steve Asheim, aj jeden z pilierov scény, zakotvený v časoch, keď bol death metal naozaj veľký – o čo sa v nemalej miere pričinili aj oni.
22. novembra vydali – ak dobre počítam – jedenásty dlhohrajúci album. To na 26 rokov existencie nie je zas až tak veľa, na druhej strane sa im po väčšinu času podarilo podržať si kvalitu, hoci tri albumy z rokov 2000 – 2004 tvorivá kríza poznačila celkom počuteľne. „Odídenie“ bratov Hoffmanovcov floridskú príšeru slušne nakoplo, „The Stench Of Redemption“ bol triumfálnym návratom na trón, nasledujúce dva kusy potvrdili znovunájdenú formu. (Celkom iste v štúdiu, košický koncert bol sklamaním, asi sme si ale vyžrali chvíľkový výpadok.)
Aktuálny „In The Minds Of Evil“ bol po tých chválach, ktoré som naň počúval, solídne tvrdým orechom. Niečo ako „celé v poriadku, je to určite DEICIDE, len to akosi ničím neprekvapuje.“ Tentokrát kvalita vyliezla na povrch po fakt mnohých vypočutiach. Priznám sa, keby nešlo o jednu z dávnych srdcoviek, vykašlem sa na to. Ale nakoniec asi takto: DEICIDE majú stále riadne ostré čertovské kopyto, skladby drvia a majú šťavu aj napriek tomu, že pár momentov zľahka „sthrashovatelo“, pribudli voľnejšie tempá a celkové znenie je akési vzdušnejšie.
Novinka je do istej miery návratom ku klasickým deathmetalovým formám z 1. polovice 90. rokov, až kdesi k „Legion“ a „Once../Serpents“. Tento „krok vzad“ má ale poriadnu energiu, ťah, Benton je stále vynikajúci a svojský, medzi tisícmi rozoznateľný deathmetalový vokalista, ktorý tu navyše konečne dostal priestor na výraznejšie predvedenie svojich kvalít basgitaristu. Aj bez toho by bol tento „papuliak“ vďaka vokálnemu majstrovstvu tým článkom DEICIDE, ktorý kapelu aj v horších časoch ťahal z prúserov. On sám sa však úplný cíti iba s basou, vlastne je to v tomto smere už podobne „ikonická“ figúra ako Lemmy.
Nakoniec teda veľmi dobrá nahrávka od majstrov „deicideovského“ death metalu. Tými naďalej zostávajú, lebo nádejný pokus o zmŕtvychvstanie AMON po vydarenom debutovom albume vyšumel do prázdna, keďže Hoffmanovci, a Eric zvlášť, sú asi fakt pacienti. DEICIDE možno zvukovo a aranžérsky kormidlo skrútili späť do 1. polovice 90. rokov, znejú však natoľko sviežo a pri sile, že obvinenie z lacného pokusu speňažiť nejaké vlastné retro nie je namieste.
Zvažoval som medzi hodnotením 7,5 a 8. Prvotné dojmy boli predsa len trochu aj o rutine, hre na istotu, možno aj o podlezení vlastnej latky a ubratí plynu po predošlých troch naozaj dôstojných paľbách. Lenže po napočúvaní zvíťazil dojem toho, že „stále to tam je“, a to poriadne. Navyše dosť v duchu prvých štyroch dnes už „učebníc“ – nachádzam tam veľa toho, čo mám rád zvlášť na „Once Upon The Cross“ a aj „Serpents Of The Light“.
Glen, Steve a ich spoluhráči nakoniec zdatne obhájili stále pretrvávajúcu životnú formu. Novinka je – a to poteší – o dosť viac než len nejaký „album z povinnosti voči vydavateľstvu“. Také sa občas prihodia tiež, možno aj DEICIDE by vedeli potvrdiť.
1. In The Minds Of Evil
2. Thou Begone
3. Godkill
4. Beyond Salvation
5. Misery Of One
6. Between The Flesh And The Void
7. Even The Gods Can Bleed
8. Trample The Cross
9. Fallen To Silence
10. Kill The Light Of Christ
11. End The Wrath Of God
Veľmi kvalitný matroš. Nový gitarista stvára divy, je jednoznačným oživením kapely. Bentonovci valcujú všetko ako za starých dobrých čias, ich aktuálny groove je až zvrhlo príťažlivý.
Ťažko od nich očakávať progresívne diela, ale ak budú podávať aj v budúcnosti takéto krvavé flákoty, je sa na čo tešiť.
4. února 2014
Louis
7,5 / 10
Jednou nahoře, jednou dole, jednou výše, jednou níže. Při počtu alb, která mají DEICIDE na kontě, se určitě nemohli vždy ubránit nějakým těm kvalitativním výkyvům, ovšem s ohledem na potenciál dua Benton/Asheim, vždy neochvějně věrného původní deathmetalové ikoně, to nikdy nemělo charakter totálního výbuchu či nebetyčného zklamání. A samozřejmě většinou, což je rovněž předností i "In The Minds Of Evil", to bylo vkusné a náležitě průrazné představení Smrtky v celé její hudební kráse. Plusové body navíc za parádní jízdu "Godkill".
4. února 2014
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
Zdenos
8 / 10
ze začátku jsem byl velmi nadšeny, avšak takový klenot jako alba Stench of redemtion nebo Till death do us part to není. Dal bych tomu tak 7,5 plus půl bodu navíc za Misery of one, kterou považuju za jednu z nejlepších skladeb z roku 2013. takze za acht
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.