DVA - Piri Piri
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Lyric Video - Excommunicated 2018
https://youtu.be/csWfZCX_i2s
new CD Overtures of Blasphemy
Další skvostný obal od polského umělce Zbigniewa Bielaka!!!
https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/36394510_1629221693861004_923117952289472512_n.jpg?_nc_cat=0&oh=22202fac30d5da3f589bba2b8faa69f2&oe=5BE3E947
1. One With Satan (3:48)
2. Crawled From The Shadows (3:20)
3. Seal The Tomb Below (2:57)
4. Compliments Of Christ (2:44)
5. All That Is Evil (3:24)
6. Excommunicated (2:55)
7. Anointed In Blood (3:18)
8. Crucified Soul Of Salvation (3:00)
9. Defying The Sacred (3:30)
10. Consumed By Hatred (3:02)
11. Flesh, Power, Dominion (3:33)
12. Destined To Blasphemy (2:25)
souhlas, výborné cd
Deicide
Rozoberate tu chudnutie a postavy ale tento album je naozaj skvely vyborne gitary obaja gitaristi sa tu ukazali a basa naozaj dostala trochu viac priestoru vyborny album
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=690562224310802&set=a.294667450566950.79840.294554723911556&type=1&relevant_count=1
Zaplaťpámbůh:)
33
Ještě tam zpívá ten šašek, co chctěl ve 33 letech spáchat sebevražddu?
kdysi jsem se bavil prohlášeními toho tajtrlíka, že se ve 33 létech zabije, evidentně na ta svá silná slova neměl koule
Stench je pecka, čo prišlo po ňom už také zaujímavé nie je. Ono deicide drží pri živote a v plnom chode hlavne Asheim. Nebyť jeho tak by Benton už dnes len vyrezával krucifixi a pentagramy pre turistov.
ja som Deicide nikdy moc nepočúval ale Stench of the Redemption ma natoľko zaujalo, že ho mám doma :-)
Však v pořádku, jen mi to přišlo poněkud přehnaně polarizované. Líbí se mi i InSinerateHymn (2000). Naopak k velebenému Stench of the Redemption jsem si i při největší snaze cestu nenašel.
"Scars..." je slušný album po tých krízových, tam sa začalo dať veriť, že z DEICIDE ešte niečo zase môže byť. To len ak niekomu toto v texte naozaj chýbalo.
K8a, ja v recenziách píšem svoj názor, nie tvoj/kohokoľvek iného, to sa nikdy nezmení.
Souhlasím s Martinem. Scars je ovšem také vynikající.
„Odídenie“ bratov Hoffmanovcov floridskú príšeru slušne nakoplo, „The Stench Of Redemption“ bol triumfálnym návratom na trón, nasledujúce dva kusy potvrdili znovunájdenú formu.
S tím naprosto nesouhlasím. Scars of the Crucifix pro mě stále je zábavnější a kvalitnější materiál než přeceňované "Stech of the Redemption", následující kus "Till Death Do Us Part" nepotvrdil nic, naopak pro mě velké zklamání a přibližuje se tvůrčímu dnu ve formě "In Torment in Hell" (2001).
Ještě bych si zaspekuloval - myslím si že zrovna bratři Hoffmanové nebyli důvodem oné krize, alespoň ne z tvůrčího hlediska, jako spíš tehdejší vyhrocené vztahy kapely s labely...
Počkejme si jak budeme vypadat v 50-ti my:-)
Araya a Maradona mají oba pupky, ty jihoamericky geny... Za mlada štíhlí, postupem času se kulatí do postavy Petera Griffina :-)
Přesně!
jeremy: súhlasím, tzv. slayerovske sóla zdobia tento album
slusna porcia death metalu s fenomenalnymi solami, odporucam sa na ne zamerat
Tom Araya môže mať aj ten pupek, len keby sa Slayer netvárili na koncertoch že to robia za trest.
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Vložit diskusní příspěvek