Druhý muž vedle Tomáše Raclavského, který v naší zemi výrazněji promluvil do djentového dění, se jmenuje Martin Peřina. Na první pohled se může zdát, že jde o další pokus svézt se na popularitě čokoládového strunného mága Tosina Abasiho, ale při hlubším ponoru do tvorby tohoto Pražáka zjistíte, že tomu je trochu jinak.

„Povedená relaxační instrumentálka koketující s djentem a neoprogem“

Stejně jako Tosin se i Martin snaží dodávat citově poněkud strohému žánru, jakým djent je, pár bonusových hrstí atmosféry, hravosti a otevřenosti, zejména co se stylového směřování týče. Ony hutné djentové válce ze zkreslených kytar jsou v BETWEEN THE PLANETS spíše typickým kořením, než dominantní vlastností aktuálního alba. Mnohem častěji se Martin pouští do rozvíjení rockových melancholických brnkaček s delayem, jež často doprovázejí ambientně působící šmouhy rozpité na pozadí. Tyto nijak osamocené výlety často flirtují s neoprogovými cestami a mají tendenci odhalovat, že skladatelská invence je spíše blíže rockovým tělesům formátu PORCUPINE TREE, než moderním djentařským modlám.

Rozhodně jsou patrné zkušenosti z Martinových jiných kapel, které s tvrdou hudbou nemají moc společného, a tím se BETWEEN THE PLANETS asi nejvíce odlišují od všech těch kluků, kteří si pořídili vícestrunnou kytaru, neboť viděli, že ji ty velké kapely mají a z youtubeových videí se jali opisovat od ANIMALS AS LEADERS.

A teď jeden neduh tohoto projektu. Z mého pohledu chybí skutečně silné melodie. Album „Immersion Into the Unknown“ díky tomu působí trochu rozplizle a nevýrazně. Jako instrumentální kytarovka s relaxačním až éterickým feelingem to však funguje výtečně. Stejně jako zvuk, o který se skladatel dělil s Ecsonem Waldesem.