Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
UFOMAMMUT svůj těžkotonážní buldozer posunuli v roce 2012 dál hned o jedno dvojalbum, neboť měli zřejmě dojem, že narazili na zlatou žílu nápadů (bázev alba „Oro“ = italsky zlato), kterou musí bezezbytku vytěžit.
Mám z jejich snažení hluboko zakořeněný pocit, že nástroje, které k těžbě a zpracování motivů použili, jsou snad ještě násilnější, než způsoby, jakými Řekové huntují sever země, zaslepeni svojí vlastní zlatou horečkou.
„Hrubě opracovaný a násilný instrumentální silový válec“
I nadále jde o to rozemlít kytarový zvuk na pěkně hrubá zrna, která se nalévají do drone-stonerových hypnotických rytmů, jež vám repetitivně umývají hlavu. A když jsme u toho umývání. UFOMAMMUT mi vždy připomínali vlnobití. V pravidelných intervalech přichází jedna masa zvuku za druhou a tu a tam vyvrhne na pevninu nějakou dlouho hnijící entitu nebo něco neidentifikovatelného z hlubin.
Novinka si hraje s elektronickou špínou, kterou zasypává hutný hrubý asfaltový zvuk. Pokud tyto Italy náhodou nezastihnete ve chvíli, kdy si hrají s plochami v intru, pak do vás určitě budou tu s menší a tu s větší intenzitou narážet hutnými riffy.
Oproti minulému albu „Eve“ je materiál mnohem silovější, psychedeličtější a také méně náladový. Tam, kde před dvěma roky nastupovaly hrátky s vokály a atmosférou, přichází nyní touha drtit vás syrovým opracováním zvuku, do kterého se míchají ty nejtěžší sajrajty, které UFOMAMMUT ve zkušebně našli. I to však má něco do sebe.
7 / 10
Hidden (2024)
Fenice (2022)
8 (2017)
Ecate (2015)
Oro: Opus Alter (2012)
Oro: Opus Primum (2012)
Eve (2009)
Idolum (2008)
Supernaturals (split s LENT0) (2007)
Lucifer Songs (2006)
Snailking (2004)
Godlike Snake (2000)
Opulentný album, presne ako sa od avantgardných Britov po rokoch dalo čakať. Podivné hudobné štruktúry miešajúce postmodernu s atmosférou viktoriánskej dekadentnosti, ktorým dominujú husle, vytvárajú temný, emotívne pôsobiaci hudobný celok.
Do zapomnění VENOM rozhodně neupadají, a že se po jedenácti létech studiově připomenou, je vlastně docela fajn. A i když to není úplně na fanfáry, pořád je to prostě Cronos a jeho kapela, ne, a některé songy navzdory své dřevnosti jednoho stejně baví.
Album remixů? Spíše nová intepretace prověřených songů. Reznor nechává ikonické skladby rozpadnout do fragmentů, které Boys Noize přetváří v chladnější, tanečně orientované tracky plné zkreslených beatů a hypnotických smyček.
Australanům se nedá upřít schopnost předávat temně hypnotickou atmosféru i umění přirozeně balancovat mezi kontrasty. Míchají prvky stoneru, psychedelie a alternativního rocku do hutného, překvapivě vrstevnatého zvuku i pečlivě budované náladě.
Už v konvalinkovém parfému GHOST taky začínáte cítit nepříjemný tón exkrementů? Tihle Kanaďané mají přesně tu správnou dávku pižma, páčuli, santalového dřeva a vorvaniny. Perfektní heavy gotika pro citlivky se silným hitovým potenciálem!
Slušná nálož deathcore - tedy žánru, který osobně příliš nevyhledávám. Skladby mají tah, dějí se v nich zajímavé věci a poslouchá se to dost svižně. Větší nároky na takto koncipované nahrávky nemám, takže spokojenost.
BLACK CILICE není kapela pro každý den. Portugalci reprezentují čistý raw BM bez jakýchkoli příkras (pokud nepočítám ty vznosnější kytary, se kterými vyrukovala už „Esoteric Atavism“). Čekejte hluboký ug a hodně rozostřené lo-fi. Nic více, nic méně.
