Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Delegáti hnusu a negativizmu sú späť s novým albumom, nazvaným výstižne „Abandon All Life“. Nahrávalo sa tradične v God City u Kurta Balloua, takže doska znie skvelo. Ale nie je všetko len Kurtova zásluha. Keďže do kapely medzičasom pribudol nový člen, gitarista Saba, hrá ešte traskavejšiu nálož ako na predchádzajúcom albume „Unsilent Death“.
Aj keď u kapiel tohto razenia je očakávanie hudobného progresu len zbožným prianím, NAILS sa vyvíjajú a na ich novinke je to cítiť. Okrem toho, že samotný zvuk nahrávky je tentokrát hutnejší, chlapci sa vďaka druhej gitare môžu vypraviť aj na územia doposiaľ neprebádané. Ak sa NAILS na „Unsilent Death“ vyrovnávali sa so svojimi vzormi, na aktuálnom albume sa z nich stáva kompletná kapela s vlastným výrazom.
NAILS svoj nadzvukový crust/grindcore začali hustiť staromilským a poriadne špinavým death metalom. Všimli si, že rýchle pasáže omnoho viac vyniknú, ak ich skĺbia s nápaditými kolísavými hardcorovými medzihrami. Kapela sa vo väčšej miere sústreďuje na prepracovanosť a nápaditosť riffov, takže teraz znejú o poznanie „technickejšie“ ako na predchádzajúcej doske, čoho dôkazom sú najmä pomalé intermezzá („Wide Open Wound“), plné disonantného feedbacku a mohutných stench-corových a crustových riffov.
Vokalista Tod posadil svoj spev o hodný kus vyššie, ako sme boli zvyknutí. Jeho prednes je tentokrát omnoho „štipľavejší“. Vyšinutý cirkus menom NAILS ženie vpred s ešte väčšou vervou ako v minulosti
Tešte sa na neľudské metalické d-beat-výpady, na primitívne nehumánne bleskové zabíjačky hraničiace s power violence („Tyrant“ a „Absolute Control“), na old-school-grindové prejavy zvrátenej lásky („God´s Cold Hands“ a „Abandon All Life“) alebo na prudké agresívne búšenie päsťou priamo do tváre („Cry Wolf“). NAILS sú hlavne o hrubej sile. Hudba im slúži ako sito, skrz ktoré filtrujú nechuť a frustráciu. Nenávisť ku všetkému a ku všetkým.
Ak si užívate kapely, ktoré kombinujú „starý crustový“ metal s „novým nátlakovým“ hardcorom, sludgom a grindom, lepší album ako „Abandon All Life“ momentálne nezoženiete. Aj napriek krátkej minutáži ide o vysoko návykovú a trvácnu záležitosť. NAILS sú v roku 2013 veľkým „fuck you“ všetkým trendovým kvázidrsňákom, ktorí sú nebezpeční asi ako svorka šteniatok mopslíka.
1. In Exodus
2. Tyrant
3. Absolute Control
4. God´s Cold Hands
5. Wide Open Wound
6. Abandon All Life
7. No Surrender
8. Pariah
9. Cry Wolf
10. Suum Cuique
Diskografie
Every Bridge Burning (2024) You Will Never Be One of Us (2016) Abandon All Life (2013) Unsilent Death (2010)
Návrat k plnšiemu zvuku skreslených gitár na vlnách pohodovej melanchólie s charizmatickým vokálom funguje opäť dokonale. Nahrávka nabitá celým spektrom emócií s fantastickým zvukom exceluje vo všetkých rozmeroch post doom/rock žánru.
Metalcore vo veľmi šťavnatej podobe! Keith Buckley, frontman pradávnych a už žiaľ nefunkčných EVERY TIME I DIE a jeho nové pôsobisko v prekvapujúco výraznej forme. Toto sa podarilo v každom jednom ohľade.
Doposud jsem se s tvorbou libereckých spíše míjel a vlastně ani nevím proč. Ty ozvěny starších LVMEN, festival emocí a hůře definovatelná těžká atmosféra dělají z nahrávky pro mě velmi chutné sousto. Jdu se zavrtat pod její povrch => další poslechy nutné!
Stoner / doom / heavy metal tradičního ražení a s "čarodějnicí" za mikrofonem není už žádné unikum. Vlastně ním není ani nová deska amerických CASTLE. Přesto však nahrávka nabídne příjemnou společnost těžký kytarových riffů a (před)pekelných melodií.
Švédská rodinná kapela se příliš nenechává svazovat žánrovými mantinely. Minule to bylo laděno hodně do folku. „Lullaby“ oživuje taneční rytmy postavené na power metalovém podkladu. Opět velmi dobré, jen je škoda, že je to pouze singl.
Jude Law jako sebedestruktivní lovec amerických nácků v temném a tvrdě tenzním thrilleru podle skutečných událostí. Australan Kurzel se s tím nesere a ve filmu, který nejvíc připomíná Sicario či Wind River, zobrazuje zrůdnost i svůdnost US fanatismu.
Zasloužený trest pro ty, kteří Todda Phillipse pasovali na Spasitele komiksu. Nesoudržná slátanina selhává ve všech žánrech, o než se pokusí, svou naivitu každopádně skrývá agresivní temnou introspekcí, která je ještě legračnější než ten psychomuzikál.