PIG DESTROYER jsou zkrátka držák. Nehrnou na nás desky ve vysoké frekvenci, ale zase si můžeme být jisti, že dříve či později se s nějakou tou nahrávkou určitě vrátí. Na tu letošní jsme si museli počkat 5 let (od vydání EP „Mass & Volume“), což zároveň i znamená obligátní dotaz: „Máme čekat nějaké výrazné změny?“

Pár se jich určitě najde, ale jistota v podobě pevného žánrového ukotvení zůstává neotřesena. Jejich gring nikdy v minulost nepostrádal patřičný odpich ani v rámci svých možností nemalou míru osobitosti a promyšlenosti. Nejinak tomu je i letos, kdy se na nás po nezbytném, tentokráte tak trochu nostalgickém, intru kapela vrhne jako gepard na vyčerpanou gazelu.

Půlhodinová stopáž přesně vystihuje rozložení sil. Je totiž dostatečně veliká na to, aby vás PIG DESTORYER strhli svým nasazením a energií, ale zároveň dostatečně krátká na to, aby vás skupina po vystřílení všech nábojů unavovala další nabíjením. Zkrátka a jasně: Máme co dělat s tradiční nahrávkou, která kromě odpíchnutých a nasypaných songů nabídne i nemalé množství takových, ve kterých nejde jen o to vás úplně odrovnat.

Středních a valivých temp si totiž letos užijeme překvapivě více než dost. Tomu odpovídá i nazvučení nahrávky, které více než že by řezalo a sekalo, spíše válcuje hutně nasnímanými kytarami. Skladby jako „Army of Cops“, „Circle River“, „Concrete Beast“ anebo finální destrukce „House of Snakes“ pak zcela nepokrytě pokukují po příručkách s pokyny pro správné hraní sludge metalu. A nutno říci, že PIG DESTORYER jejich aplikaci do praxe zvládají více než dobře.

Naproti tomu tradičnější kusy jako „Dark Train“, „The Adventures of Jason And Jr“ či „Mt. Skull“ nabídnou z pohledu skupiny osvědčené recepty, které v jejím provedení evidentně stále dobře fungují. Subjektivně však v „Head Cage“ ve srovnání se staršími brášky nacházím trošku více rutiny na úkor entusiasmu. Ano, PIG DESTROYER už jsou zkrátka mazáci a nezřídka to prostě dávají tak nějak automaticky, což je asi zcela přirozené, přesto však na novince i přes její nesporné kvality nenacházím potřebnou dávku živočišnosti, která skupinu zdobila v minulosti. Zda-li to v tomto případě stačí na pozitivní finálné hodnocení, je i navzdory kritice snad celkem zřejmé už z předchozího textu. Za mě tedy pořád slušný!