Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Loma Prieta bolo ničivé zemetrasenie, ktoré v roku 1989 postihlo okolie sanfranciského Bay Area. LOMA PRIETA je taktiež skupina mladíkov, ktorá drhne hrubý, intenzívny a emotívne zafarbený hardcore, svojou mohutnosťou a ničivou energiou evokujúci práve pustošivé trhanie zemskej kôry. Pri počúvaní jej „štvorky“ sa vám budú na jazyk hrnúť analógie s tými najlepšími menami, aké sa v danom žánri objavili.
Čo vás na „I.V.“ zarazí ako prvé? Určite neuveriteľná hudobná pestrosť, ktorú kapela podtrhla svojskou produkciou s mierne špinavým „crusty“ zvukom. Veľmi originálne vyznenie a jednoduchý spôsob, ako sa odlíšiť od tony ďalších. Stačí len troška upraviť „distortion“.
LOMA PRIETA sa pevne držia fundamentu, z ktorého vzišli, a nesnažia sa za každú cenu pôsobiť progresívne. Základom albumu je živelný hardcore, ale chlapci sa vôbec neboja vkusne experimentovať. Hudba s prívlastkami „emo/screamo/violence“ bola vždy tou plodnejšou stránkou „tvrdého jadra“, takže nejakej monotónnosti sa určite neobávajte. Hudobná náplň albumu je úplným opakom čiernobieleho obalu. Aj napriek celkovej pochmúrnosti a hnevu, ktorý je v LOMA PRIETA nahromadený, znie „I.V.“ neuveriteľne kompaktne. Skladby síce nie sú najdlhšie (ako to už v tomto žánri býva), no hudobný potenciál kapely je využitý na maximum a táto síce strohá výpoveď tak získava o to ostrejší a prudší charakter.
Šialené agresívne pasáže sú popretkávané výraznou kakofonickou zložkou, presne tak, ako to svojho času robili napríklad nestori z ORCHID a AMPERE. Zemitá hardcorová stránka albumu evokuje staršie, drevnejšie veci od CONVERGE, ale LOMA PRIETA je predsa len o dosť „malebnejšia“ a expresívnejšia kapela. Pasáže s neustálymi zmenami tempa, so zámerne chaotickým znením s príchuťou moderného „grindingu“, (tu kapela pripomína Francúzov PLEBEIAN GRANDSTAND) sú kontrastom k „melódiám od pána boha“, ktoré mnohokrát tvoria dominantnú časť kompozícií. Teda ak pominieme trilógiu hrdo sa týčiacu uprostred albumu, v ktorej kapela ukazuje svoju rozorvanejšiu, punkovú tvár. Poetické texty, štekané v čo najvyššej kadencii, sú pri kapelách tohto typu už akousi samozrejmosťou. Ale predsa stále dokážu, v spojení so svojským hudobným „podmazom“, spôsobiť ukážkové stavy rozpoltenosti.
LOMA PRIETA nahrali jeden z najlepších hardcorových albumov „s presahom“ za ostatné roky. Ak budeme mať šťastie, tak ich možno uvidíme na turné s CONVERGE. Veru, silný dvojzáprah...
Príjemné prekvapenie! Skvelá emo-violencová kapela s novým albumom, ktorý ju určite vyšvihne do širšieho povedomia. Objav roka na poli extrémneho hardcoru!
Fakt, že tato bandička špinavých nasraných emařů vychází na Deathwish Records hovoří za vše. Domovská stáj pojmů jako TRAP THEM, VICTIMS, DOOMRIDERS nebo CONVERGE předznamenává, že půjde o hudbu, která se postrádá příchuť parfémů Hugo Bosse a dokonale střižený účes. Tady půjde o krev a pot. Kdo neřve s námi, řve proti nám. Té nejchlupatější base sekundují kytarové zvonky a vokál, který je sice zvukově na pozadí, ale stále se při poslechu nemohu zbavit pocitu, že mi někdo velmi intenzivně řve přímo mezi oči. Nešermoval bych tu slovy jako experimentální. LOMA PRIETA jsou ze staré školy a do svého starého devadesátkového ema pouze nalévají rozžhavený syrový neocrusotvý kov. Fór je snad jen v tom, že to dělají fakt dobře. <br>
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.