BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prostřednictvím poměrně klišovitě pojmenovaného záznamu se po šesti letech pauzírování konečně znovu hlásí o slovo kalifornští VILE. Pokud disponujete alespoň chvalitebným přehledem o jejich diskografii, jistě moc dobře víte, že sestava kolem charismatického dirigenta Colina Davise rozhodně nemá ve zvyku natáčet svá alba podle jedné, stále stejné šablony. Zatímco debutové desce „Stench Of The Deceased“ dominoval USBDM, „Depopulate“ překvapila sázkou na melodičtější riffing a „The New Age Of Chaos“ zase pro změnu uzemnila mnohé žánrové příznivce častými citacemi z blackmetalového zpěvníku. Dost však rekapitulačního mlácení prázdné slámy, pojďme se raději podívat, jakou další metamorfózou prošli VILE v roce 2011.
Začnu dobrou zprávou pro zavilé odpůrce oněch výše zmíněných blackmetalově zabarvených pasáží. Nový vokalista, tradičně spolehlivý Mike Hrubovcak (MONSTROSITY, AZURE EMOTE nebo DIVINE RAPTURE), totiž nešplhá do takových výšek, v jakých se často a rád pohyboval jeho předchůdce Juan Urteaga. V riffech blackový feeling zůstává i nadále, nicméně již zdaleka není tak křiklavý jako na „The New Age Of Chaos“. Ukázkovým příkladem budiž úvod druhé skladby „The Revealing“, kde musí decentní skandinávský black/death metalový odlesk spolehlivě identifikovat i žáci z kategorie slabších.
Co se žánrových posunů týče, „Metamorphosis“ se ještě více odklání od klasického pojetí USBDM a naopak se nechává zhusta inspirovat současným děním na heavy/death metalové scéně. Neznamená to však, že se nás VILE snaží opít rohlíkem v podobě laciných melodií a secondhandových refrénů (jak někdy bývá v této žánrové kategorii zvykem). I když je album extrémně chytlavé, je zároveň i důmyslně strukturované a v konečném důsledku komplexnější kteréhokoli svého předchůdce. Samozřejmě, Colin Davis se může jen stěží cítit jako Kryštof Kolumbus, neb rozhodně neobjevuje věci neslýchané, nicméně na druhou stranu mu jen těžko můžeme upřít skladatelskou zručnost a um sestavit z dobře známých střípků až překvapivě působivou mozaiku.
Z tracklistu si dovolím vyzvednout členitou „What Lies Beyond“, ale i třeba atmosférický předěl „I Am Become Death“, kde zazní úryvek ze slavného projevu, jenž přednesl mrazivým hlasem otec Projektu Manhattan, J. Robert Oppenheimer, v kontextu úspěšného testu ničivé jaderné zbraně realizovaného v Novém Mexiku dne 16. července 1945. (stejnou část projevu, konkrétně pak kouzelnou větičku „I am become death, the destroyer of worlds“ umístili před skladbu „Antithesis“ i američtí profesoři tech/death metalu ORIGIN).
Na opačném kvalitativním pólu naopak stojí kratičká black/death metalová záležitost „Wolf At Your Door“, kterou dobře známe ze stejnojmenného singlu. Tady potěší snad jen příjemný riff jako vystřižený ze „Slaughtersun“ (Crown Of The Triarchy), druhého velkého alba švédských hermetiků DAWN. Celkově se však tohoto neduživého vlka báti nemusíme, neb pouze bezradně stepuje za dveřmi obýváku, zatímco my nerušeně dlíme pod ochranou domácí pohovky. Závěrem ještě hodlám zmínit desátou skladbu „As One“, zcela regulérní stadiónový hit disponující chytlavým refrénem majícím sílu s trochou nadsázky rozbořit nejeden mainstreamový žebříček. Jsem si jistý, že právě v této chvíli zlomili neústupní příznivci „Depopulate“ nad kapelou poslední zbylou hůl.
„Metamorphosis“ díky své variabilitě a různorodosti rozhodně neaspiruje na členství v ortodoxních deathmetalových sbírkách, ba právě naopak, na své si přijdou hlavně příznivci melodického metalu a obdivovatelé skandinávských black/death metalových receptur z poloviny let devadesátých. Zábavná deska plná jasně memorovatelných, ale také poměrně sofistikovaných a detailně propracovaných kompozic. S klidem prohlašuji i letošní metamorfózu VILE za úspěšnou.
„Metamorphosis“ díky své variabilitě a různorodosti rozhodně neaspiruje na členství v ortodoxních deathmetalových sbírkách, ba právě naopak, na své si přijdou hlavně příznivci melodického metalu a obdivovatelé skandinávských black/death metalových receptur z poloviny let devadesátých. Zábavná deska plná jasně memorovatelných, ale také poměrně sofistikovaných a detailně propracovaných kompozic.
7 / 10
Mike Hrubovcak
- zpěv
Colin Davis
- kytara, baskytara
Tyson Jupin
- bicí
1. March Towards The Dawn
2. The Revealing
3. What Lies Beyond
4. Rise
5. I Am Alive
6. Wolf At Your Door
7. I Am Become Death
8. Shadow Work
9. Prophetic Betrayal
10. As One
11. Redemption
Metamorphosis (2011)
Wolf At Your Door (single) (2008)
The New Age Of Chaos (2005)
Depopulate (2002)
Stench Of The Deceased (1999)
Vile-ation (demo) (1997)
Unearthed (demo) (1996)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Willowtip Records / Hammerheart Records
Stopáž: 38:22
Produkce: Colin Davis
Studio: Imperial Mastering Studios
Coverart: Mike Hrubovcak
Kontakt: Colin Davis, PO box 6032, Concord, California, 94524, USA
VILE na predošlých albumoch, na „Depopulate“ zvlášť, hrali stredne technický brutal death metal. Nebol zlý, ale podobne ako v prípade debutu DECREPIT BIRTH dosť uniformne znejúci. Toto „rúhanie“ môže byť mojím subjektívnym dojmom, zapríčineným tým, že v BDM mám favoritov medzi o dosť krutejšími záležitosťami. Preto mi nárek, resp. odsudzujúce vyjadrenia tých, ktorí sa novou, výrazne melodickejšou a klasickejšou tvárou VILE na pomedzí amerického a európskeho deathmetalového hrania (black metal do recenzií na túto vec fakt neťahajte) cítia urazení a sklamaní, nič nehovorí a celkom slušne sa bavím. Pokiaľ sú z nich po tomto „komerčáci“, čert to ber, ak komercia, tak radšej toto, než zotrvačné plahočenie sa KATAKLYSM alebo zástupy mladých kapiel, mažúcich to štýlom „každý pes jiná ves“ a „do nového roku s novým trendom“.
Trochu to zaostava za minulimy peckami
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.