CONDEMNED, MOLESTED DIVINITY, FARBY ŠMAKY - Košice, Collosseum - 25. augusta 2026
Posledná augustová streda v Collosseu ponúkla vskutku kvalitný brutálny death metal, čo znamená, že som mal kultúrny sviatok.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Posledná augustová streda v Collosseu ponúkla vskutku kvalitný brutálny death metal, čo znamená, že som mal kultúrny sviatok.
Bay Area thrashers VIO-LENCE mali tú smolu, že predtým, než som ich počul prvýkrát, som sa dostal k „Reign In Blood“ a krátko nato k predchádzajúcim nahrávkam SLAYER.
Michalovskí ctitelia temnoty GOHOLOR existujú od roku 2010, ich debutový materiál vyšiel v roku 2016 u v Moldavsku sídliacich Symbol Of Domination Prod.
Kultúrne šťavnatý týždeň sa zavŕšil koncertom v prvú augustovú nedeľu. Už na predošlých dvoch akciách ste mohli tipovať...
V pondelok 29. júla bol koncert, o dva dni nato v stredu sviatok. Snaha dostať do Colla legendu kanadského brutálneho technického death metalu (alebo hyperblastu) tu bola roky a na štvrtýkrát sa to konečne podarilo.
Keď máte v priebehu siedmich dní tri koncerty a plánujete navštíviť všetky, dá sa to už možno považovať za festival.
Nejdřív jsem byl skeptický, ale INTERPOL si mě znovu získali. Jasně, energii a hitovost prvních alb už nečekejte, přesto si kapela zachovává ono neuchopitelné kouzlo, které poznáte na sto honů. Intimní, hladivá a překvapivě podmanivá deska.
Táto kapela už tuším viac púta svojou vyšinutou HR politikou ako hudbou. Toto je vážne slabotka. Plytčina bez nápadov. Wow, máte výborného bubeníka! A čo ďalej?
Jsou nahrávky spadající do šuplíku atmosférický black metal, které vás při poslechu neotravují, příjemně tečou jedním uchem dovnitř a druhým ven a chvílemi mají blíže k ambientu. Opravdu velmi pěkná hudba na pozadí, ale co jsem to vlastně poslouchal?
Svět hoří, asfalt měkne a čtyřka z Oklahomy k tomu dodává soundtrack. Další porce sonické beznaděje od kapely, která dokáže proměnit lidskou úzkost v překvapivě návykovou formu.
Bergenská smečka zjednodušila projev směrem k studenému, agresivnímu meloblacku, který mgłavě připomene tvorbu jistých kontroverzních Poláků. A ono to funguje. Čitelný, přístupný, dynamický materiál působí přiměřeně epicky i bez větší orchestrální pompy.
Výživná směs žánrů, mathrockový základ, melodie, emo nálady i post hardcore útočnost. Neposedná rytmika žene skladby do neustálých změn a výrazný ženský vokál umí být přirozeně zpěvný, ale též vyhroceně útočný. Alternativa v tom dobrém slova smyslu.
Francúzsky black metal bol vždy trochu „iný“, a MOURIR tento stereotyp potvrdzujú. Za valivým, pomalým tokom disonantného čierneho kovu, zamračenom ako pán na obale dosky, sa skrýva prekvapivá dávka melódií. Na ploche 40 minút sa tento kontrast neopočúva.





