Zamést s metalem, to se musí umět. Své o tom ví i Daniel Gildenlöw, předák kdysi progresivně metalové formace PAIN OF SALVATION. Už to není jen Kiskovic Míša, kdo na každém kroku vytrubuje cosi o nesnášenlivosti vůči všemu metalovému, ve Švédsku se k němu přidaly hned dvě další persóny – právě Daniel a společně s ním i souputník z „konkurenčních“ OPETH Mikael Åkerfeldt.

Zda se u Daniela jedná o opravdové zhnusení, či jde jen o Strayovský výkřik desetiletí, bych na tomto místě nechtěl řešit. Jak to je, ví pouze on sám, a nám nezbývá než mu žrát z ruky, nebo se jít bodnout. Zatím mu jeho upovídanost zkusme věřit, neboť v těchto dnech přichází na trh druhé pokračování projektu „Road Salt“, který jasně potvrzuje, že metalovou stránku věci u PAIN OF SALVATION už nelze hledat.

Popravdě řečeno, hledali jste ji někdy? Tato kapela nikdy neoplývala nějakou drsností a alfu a omegu tvorby tvořila především barevná hudební koláž různých stylů a nevysychající studna emocí, které Daniel dokázal umně zasévat do srdéček naslouchajícího stádečka. Při rozjímání nad touto otázkou jsem si také uvědomil fakt, že na všech jeho deskách bych na vrcholu žebříčku oblíbenosti skladeb vždy vybral jednu z nejjemnějších. Daniel prostě nikdy na paroháče příliš nebyl, spíše hodný rocker filozofující nad otázkou Bytí, proto mu nevoli vůči stylu, který tu všichni tolik milujeme, prosím, odpusťme.

Na „Road Salt Two“ se Gildenlöwovci, stejně jako na loňském předchůdci, přetvořili do ráje 70. let, pro rockovou hudbu tolik zásadního období. Vize jistě zajímavá, svým provedením díl první však s naprostým přehledem obsadil chvost dosud bezchybné diskografie Švédů. Z celé této retro rockové pózy jsem zůstal velmi smutný. Daniel však ví, jak na své ovečky, a i když jistě není žádným druhým Mesiášem, jak ho někteří věrní nazývají, rozhodl se jednu ztracenou ovci najít tímto druhým dílem.

Pokud jsem tedy loni spílal nad rozdrolením zajímavých momentů mezi více méně vatové kousky a celkově nezáživným vyzněním materiálu, zde mé výtky už nejsou na místě. Aktuální počin je opět téměř hodinovým retro dílem, které však tentokráte nestíhá nudit a svou semknutostí a záživností přináší jen hřejivé pocity. Zase tu jsou krásné chvíle, kdy soustředěně poslouchám skladbu, s nadšením pobrukuju s Danielem refrén (pravda, ne vždy tak dobře, jak to umí on a jeho spoluhráči) a v koutu duše se už těším na další neméně skvělý kousek. Asi jako když se na svatbě nemůžete nabažit výborné knedlíčkové polévky a přesto se už nemůžete dočkat, až vám číšník přinese vynikající svíčkovou s pěti.

Nejvíce to kapele sluší již tradičně v intimních baladách. „1979“, „Through The Distance“, či z minulé desky nedostižná „Sisters“, to jsou přesně ti PAIN OF SALVATION, jak je mám nejraději. Schopnost s pomocí pár tónů rozechvět srdce a způsobit silný a neutuchající mráz v zádech, v tom vždy tkvěla jejich síla. Mezi nejpodařenější položky musíme zařadit také „Healing Now“ či následující „To The Shoreline“. Obě svým provedením a emočním krásnem (díky Loužo) berou dech. Silných momentů je na rozdíl od minulého kousku dostatek, krátká funky vsuvka v páté, rockové „Eleven“ nebo gradace v „The Deeper Cut“ nám směle poslouží jako důkaz.

Celá tahle deska je krásným průvodem historií s otiskem jedinečného rukopisu švédského talentu a jeho zručných spoluhráčů. Sám Mistr předvádí úchvatnou škálu svého hlasového fondu a troufám si říct, že jeho vokální projev každou deskou zraje. Kam až s ním ještě dokáže v budoucnu zajít, už má představivost nepobírá.

Po symfonickém outru „End Credits“, citující zásadní melodie z celé uběhnuté hodinky, je pouť u konce a dost možná, že i celá retro kapitola. Daniel nemá ve zvyku stát na jednom místě delší čas, sám sebe nazývá poutníkem, tudíž se společně těšme, kam se vydá příště. Třeba se dozvíme, že to s tím metalem nemyslel zase tak vážně. Holt nikdo není dokonalý.

Dal jsem mu zabrat, schovával se, ale našel mě a přiměl mě, vrátit se zpět mezi ostatní kamarády (co myslíte, potkám se tam s Darkmoorem?). Teď sedí pár metrů ode mě, dívá se a odpočívá. Je spokojený. Usmívá se. Dokázal totiž najít jednu ovci, která mu vloni uprchla. Spokojenost je i na mé straně, neboť „Road Salt Two“ je deska hodna kapely PAIN OF SALVATION, jen je potřeba se myšlenkově odtrhnout od minulosti a užít si skupinu v její aktuální zastaralosti.