PAIN OF SALVATION zvonil umíráček. Nemálo na tom, že hlavní persónu Daniela Gildenlöwa opustil i poslední člen klasické sestavy, ale ještě si na něj políčil zákeřný streptokok a poslal ho na neplánované, zato řádně dlouhé nemocniční prázdniny. Uspěchaný návrat v podobě horkou nití poslepované kolekce „Falling Home“ jen rozpačitě upozornil na comeback a znovu smíchaná „Remedy Lane“ pak o to jasněji připomněla, jak bylo dříve krásně a už není. Zkrátka a dobře, rozhodnout musel až nový materiál, jehož čas dozrál právě teď…

Je pochopitelné, že děj alba se točí kolem nemoci, strachu z umírání a radosti z uzdravení. Sám autor k tomu říká, že co započalo jako nepříjemná infekce, se náhle otočilo do velmi reálné možnosti konce. Celá nahrávka však nemá představovat pouze temnou stránku věci, ale i naději na zítřek, bez ohledu na její křehkost či naivitu. Daniel v tom má prostě jasno, prozření jako vyšité, a tak se podle svých slov konečně zaměřil na věci, které jsou v životě důležité. Pokud se však podíváme do bukletu CD na tu záplavu fotografického pózování na nemocničním lůžku, ve sprše a kdoví kde a s čím ještě, můžeme dojít k závěru, že se v některých věcech nezměnilo vůbec nic… nás naštěstí zajímá především hudba.

A s ní to vypadá o pořádný kus veseleji. Když už nemocniční téma tak trochu vybízí k bilancování, připomene i řazení skladeb vývoj celých PAIN OF SALVATION. Startuje se totiž pořádně svižně, ostrým a šťavnatým riffem „On A Tuesday“. Takový nástup jsme u kapely zažily snad naposledy na „The Perfect Element“, čili rozhodně překvapí, navíc, když skladbu korunuje povedený refrén a dva zlomy do klidnějších vod. Úvod, jak se patří. Dvojka „Tongue Of God“ pohladí čistým klavírem, ovšem baladický úvod brzo přikryje pořádná tma. Ani tady kapela ve středním tempu nešlápla vedle. „Meaningless“ měla jako první klip, který sice příliš nefungoval, ovšem píseň je to parádní – od úvodní melodie až po silný refrén s ukřičeným druhým hlasem Ragmara Zoberga (schválně zkuste na youtube pohledat akustické zpracování téhle skladby od IN THE LOOP).

V „Silent God“ už hraje klavír zastřeně, což rozhodně není naposledy na albu. Příjemný a výjimečně kratší předěl, taková BEATLESárna. Druhou nejkomplexnější věcí po úvodním „Úterý“ je „Full Throttle Tribe“ se zajímavě sekanou slokou a nakažlivým refrénem, následuje druhá klipovka „Reasons“ (které bych trochu té inspirace od aktuálně kurzovních LEPROUS nezazlíval, stačí vzpomenout, kolikrát si zase oni dříve půjčovali právě od POS), pokračuje parádně svíravá „Angels Of Brokens Things“ se zborceným kytarovým sólem (sólovou kytaru jinak téměř neslyšno) a to nejpovedenější uzavírá minimalistická rocková věc „The Taming Of A Beast“, která graduje z bumčvacht slok až do zprasených zbustřených kil v refrénech.

Pokud bych měl říct, co se mi na novince nepozdává především, pak je to její obrovská délka. Na tu doplatily nejen dvě poslední položky alba – táboráková „If This Is The End“ a závěrečná titulka – v nichž se na obrovském prostoru téměř nic neděje, ale svým způsobem i ostatní skladby, kterým by ubrat sem tam pár desítek vteřin také jen a jen prospělo. Naopak nutno u Daniela kvitovat velké zklidnění vokální exhibice, takhle „civilně“ nazpívanou nahrávku čekal asi málokdo.

Může někomu prospět umírání? A dá se něco takového vůbec napsat o člověku? Ne kdepak, nic podobného ode mě neuslyšíte. PAIN OF SALVATION však déle trvající zmírání tvůrčí invence rozhodně prospělo a dalo jim šanci vrátit se s povedeným materiálem. Ze vší objektivity mi pro „In The Passing Light Of Day“ vychází 7,5 bodu, a to hlavně za to již zmiňované zbytečné natahování, mamutí stopáž a dvě závěrečné položky, ovšem pro dávnou sympatii ke značce si dovolím ještě půl bodík přihodit. To čistě z radosti, že jsme se s Danielem po dlouhých deseti letech na většině alba zase hudebně potkali. Třeba příště zajdeme ještě o kus dál.