BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před nedávnem jsem si v glose na novinku DREAM THEATER povzdychl, že ač je tato dosti kontroverzním dílkem a v řadách fanoušků jistě rozpoutá nejednu ostrou diskusi, stejně se k jejím kvalitám žádná skupina nepřiblíží ani na dostřel. A vida, neuteklo příliš času a čtvrtý zásek švédské progmetalové úderky PAIN OF SALVATION opět varuje, že bych si pro příště měl dávat lepší pozor na pusu a na neuvážené soudy.
Po skvostné předchůdkyni z dvoutisícího roku ("The Perfect Element"), která do světa jasně vykřičela, že v zemi Tří korunek vyrašila květina honosící se pláštěm orchidejím, plná bolesti i krásy instrumentálního čarování, bylo těžko očekávat stejně honosné pokračování. Leč stalo se a srdce z té nádhery plesá radostí. Ukažte mi někoho dalšího, kdo hraje způsobem podobným Bolesti milosrdné? Že si bere to nejlepší z DREAM THEATER, FATES WARNING a podobných partiček? Že klidně drze používá plochy ala PINK FLOYD? No a co, když to umí a výsledný koktejl je tak vzrušující? Navíc vše značkuje vlastním puncem, takže se určitě nespletete. Mít svůj ksicht je dneska umění, které penězi nevyvážíte.
Ubylo ostrých zkreslených pasáží a náklepových bicí, to je patrno okamžitě, z prvního poslechu. Ovšem nadále mají své pevné místo, nebojte vlka nic. Celou desku můžeme rozdělit zhruba do třech rovin (však také má tři části i textově) - a) ostré skladby, často s křičenými sbory a zpěvy, b) instrumentální malování, často bez zpěvu, klidné, až esotericky odpočinkové, c) balady, polobalady. Vše drží pevně pohromadě, funguje v rámci celku i samo o sobě. Mezi nejpovedenější věci patří bezesporu floydovským espritem vonící "Ending Theme" a "Undertow", řízná "Rope Ends", keltsky rozjuchaná "Chain Sling" (BLIND GUARDIAN by se mohli učit, jak skvěle jednoduše jde zaranžovat funkční kelťárnu), křehoučká "Second Love" nebo závěrečný monument "Beyond The Pale". Třeba i z pouhých dvou akordů lze udělat velké umění a právě v tom je zřejmě největší síla celé kolekce. Nic není přeplácané a přitom je stále co objevovat, každý další poslech vás nutí k opětovnému přehrání a hledání mistrných kudrlinek. Vyřknu možná kacířskou myšlenku, ale DREAM THEATER budou letos nejlépe až druzí…
Příznivci velkého muzicírování, ale i vy, kteří máte prostě jen rádi skvělé melodie a mrazivou atmosférou načichlá dílka, PAIN OF SALVATION na vás čekají. Možná budete spaseni, možná ne, každopádně prožijete více jak hodinovou jízdu králů!
Pokud si předchozí zápis PAIN OF SALVATION "The Perfect Element" zasloužil tak patnáct bodů z deseti, "Remedy Lane" za ním o mnoho nezaostává. Pravda, je trochu jemnější a klidnější, ovšem stále na dobrých třináct bodů! Koncentrovaná krása!
10 / 10
Fredrik Hermansson
- klávesy
Johan Langell
- bicí a vokály
Daniel Gildenlöw
- hlavní vokály a kytara
Johan Hallgren
- kytara a vokály
Kristoffer Gildenlöw
- basa a vokály
1. Of Two Beginnings
2. CHAPTER 1: Ending Theme
3. Fandango
4. Trace Of Blood
5. This Heart Of Mine (I Pledge)
6. CHAPTER 2:Undertow
7. Rope Ends
8. Chain Sling
9. Dryad Of The Woods
10. CHAPTER 3:Remedy Lane
11. Waking Every God
12. Second Love
13. Beyond The Pale
In The Passing Light Of Day (2017)
Falling Home (2014)
Road Salt Two (2011)
Road Salt One (2010)
Linoleum (EP) (2009)
Ending Themes On The Two Deaths (DVD) (2009)
Scarsick (2007)
Be - Original Stage Production (DVD) (2005)
Be (2004)
12:5 (unplugged) (2004)
Remedy Lane (2002)
The Perfect Element, Part I (2000)
One Hour By The Concrete Lake (1998)
Entropia (1997)
Vydáno: 2002
Vydavatel: InsideOut Music
Stopáž: 68:06
Produkce: Daniel Gildenlöw and Anders „Theo“ Theander
Studio: Roasting House (Malmö, Švédsko)
Vynikajúce.
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.