BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdo nevěřil, když PAIN OF SALVATION ústy svého hlavního mozku Daniela Gildenlöwa prohlašovali, že další nahrávka v sobě pojme vibrace FAITH NO MORE, koule FOO FIGHTERS, dušičku jakou má JEFF BUCKLEY a hukot LED ZEPPELIN či DOORS, dostane prostřednictvím aktuálního EP „Linoleum“ pořádnou ťafku mezi oči. Všechno uvedené totiž sedí. Samozřejmě k tomu nutno připočíst spoustu vlastní tváře PAIN OF SALVATION, protože typické postupy lezou na povrch, mají to ale ve vší té psychedelii mnohem těžší, než kdykoliv předtím. Od úvodní titulky s opakujícím se riffem musí nutně nepřipraveného posluchače zasáhnout také fakt, že i zvukově se to celé posouvá do sedmdesátých let minulého století. A dál už všechno závisí na tom, co od kapely očekáváte. Pokud přijmete za své nepopiratelný vývoj na zatím skupinou neokupované území, můžete začít vykřikovat cosi o stále se rozvíjející genialitě a novém milníku v podobě progresivně psychotropního rocku starého jako noha, přesto svěžího a aktuálního. Jestliže však tohle bezezbytku nesežerete, zbude vám „jen“ čtveřice slušných písniček, poměrně vkusně retro vyprodukovaných, se skvělým hlasovým kouzlením mistra Gildenlöwa. Plus jeden „vtipný“ „Bonustrack“ a jedna coververze SCORPIONS. Možná jste už vytušili, že „Linoleum“ není a asi ani nikdy nebude moje nejoblíbenější poloha POS. Přes všechny nepopiratelné kvality, pokud nás v tomto duchu čeká celé plnohodnotné album, asi se na něj ani netěším.
6 / 10
In The Passing Light Of Day (2017)
Falling Home (2014)
Road Salt Two (2011)
Road Salt One (2010)
Linoleum (EP) (2009)
Ending Themes On The Two Deaths (DVD) (2009)
Scarsick (2007)
Be - Original Stage Production (DVD) (2005)
Be (2004)
12:5 (unplugged) (2004)
Remedy Lane (2002)
The Perfect Element, Part I (2000)
One Hour By The Concrete Lake (1998)
Entropia (1997)
-bez slovního hodnocení-
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.