BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsou geniální šílenci, workoholici, osoby více či méně vyšinuté, leč i neskutečně talentované. A Daniel Gildenlöw, persóna číslo jedna v řadách PAIN OF SALVATION, je právě takový. Ač mnohým fanouškům zatrnulo při zjištění, že tenhle ďábelský Švéd po vydání povedeného akustického setu „12:5“ rozšiřuje řady národních kolegů THE FLOWER KINGS, ti, kteří měli to štěstí shlédnout dokument jakési televize ze země Tří korunek o živém provedení projektu „BE“ z konce minulého roku, měli jasno. Vymyšleno jest. Teď jen, kdy nás Danielova kohorta přestane napínat a vypustí prostřednictvím tradiční zastřešovatelské firmy InsideOut materiál do světa. A nakonec to ani příliš dlouho netrvalo, co říkáte?
Jestliže byla na „The Perfect Element - Part I“ dotažena k naprosté dokonalosti formule neexhibujícího progresivního rock-metalu s neoddiskutovatelnou vlastní poznávací značkou, kterou následovnice „Remedy Lane“ pouze mírně kosmeticky poupravila, pak „BE“ je hned od počátku úplně jiná káva. Skutečně, pokud jste byli připraveni na ještě uvolněnější, písničkovou verzi dvou předcházejících pojednání, pak vám aktuální BYTÍ sice za pravdu dá, ovšem způsobem dosti nečekaným. Je to totiž hlavní myšlenka, se kterou stojí a padá poslání alba. Duše, její putování. Někdo má rád vdolky, jiný holky, někdo si rochní při četbě náročné literatury, jiný balí slečny na řev výfuku svého nablýskaného sporťáku. Jak s takovouhle výbavou (vaší výbavou!) hovořit s Bohem, respektive s jeho hlasovou schránkou? Možná se to zpočátku může zdát samoúčelné a zbytečně natahované proslovy, ale když chcete sdělovat, jiná cesta zřejmě nezbývá.
S koncepčním albem se pochopitelně pojí i hudba. Má totiž drobet soundtrackové členění, tedy hlavní motivy se občas nenápadně připlíží zpět, v obměněném rytmu, melodii či harmonii. PAIN OF SALVATION k tomu využili služeb orchestru, doufám však, že nečekáte kvanta bombastu. Kdepak, intimní téma zaslouží komorní doprovod a to Daniel naštěstí ví. Za první regulérní skladbu tak může být považován snad až track třetí „Imago (Homines Partus)“. A vskutku stojí za poslech. Za prvé díky mandolíně a „středověkému“ motivu jasně rozezvučí vaši touhu po skvělé melodii, za druhé byste zpěv drahnou chvíli jen těžko identifikovali, když se písní jen tak plazí a potměšile proplétá. Jedním dechem bych měl dodat, že se coby ústřední motiv vrací v druhé části „Nauticus“, kde prostřednictvím vícehlasů rozkvete do fantaskního ornamentu, aby byl následně napadrť rozšlapán prostřednictvím bong. Tohle jsou bezesporu dva nejsilnější momenty alba. Přihoďme ještě mrazivé klavírní oratorium „Plivius Aestivus“ (kolega Thorn v něm vypozoroval zajímavou podobnost s PECCATUM) i jeho drobnou obměnu v tradičně silné baladě „Iter Impius“, vzdušné bubny s hobojem a sekaným prostředkem v „Lilium Cruentus“, dramatickou „Diffidentia“, či tradiční mix všeho se vším „Nihil Morari“ a jasně nám vyplyne, že ani zbytek alba za vyzdvihnutými klenoty nijak nezaostává. Čili dojem může lehce pokazit snad jen „burlacký“ gospel „Nauticus“ - i když ten se postupem času stává hodně zábavným - spíše však desetiminutová „Dae Pecuniane“, které by to mnohem více slušelo u přece jen rockovějších THE FLOWER KINGS. Drobné smítko na kráse, ale jen malinkaté.
Pokud často hloubáte nad smyslem života nebo jste ten svůj už dávno našli v orosené sklenici piva, v lahodném buketu vína či snad mezi ženskými (mužskými) stehny, budiž vám k tomu „BE“ pomocníkem, rádcem nebo i jen náročnou kulisou. Velký Daniel totiž řekl: „Buďte.“ A já jen čekám, jestli se k němu se svým „Bytím“ přidáte. Já už tak učinil dávno a ještě nikdy nelitoval.
PAIN OF SALVATION s konceptem, trochu jinak, než jsme byli doposud zvyklí, přeci však skvěle. Co chtít víc? Snad jen vyčkat na DVD.
9,5 / 10
Daniel Gildenlöw
- zpěv a kytary
Johan Hallgren
- kytara, vokály
Kristoffer Gildenlöw
- basa, vokály
Fredrik Hermansson
- klávesy
Johan Langell
- bicí, vokály
1. Animae Partus
2. Deus Nova
3. Imago
4. Pluvius Aestivus
5. Lilium Cruentus
6. Nauticus
7. Dea Pecuniae
8. Vocari Dei
9. Diffidentia
10. Nihil Morari
11. Latericius Valete
12. Omni
13. Iter Impius
14. Martius/Nauticus II
15. Animae Partus II
In The Passing Light Of Day (2017)
Falling Home (2014)
Road Salt Two (2011)
Road Salt One (2010)
Linoleum (EP) (2009)
Ending Themes On The Two Deaths (DVD) (2009)
Scarsick (2007)
Be - Original Stage Production (DVD) (2005)
Be (2004)
12:5 (unplugged) (2004)
Remedy Lane (2002)
The Perfect Element, Part I (2000)
One Hour By The Concrete Lake (1998)
Entropia (1997)
Datum vydání: Pondělí, 27. září 2004
Vydavatel: InsideOut Music
Stopáž: 76:00
Těžko bych říkal cokoliv nového. "Be" je deska, která se prostě musí nějaký čas vstřebávat. O konceptu již byla řeč. Z mého pohledu se však kýžený efekt v podobě nadšení nedostavil ani po několikerém soustředěném poslechu. Souhlasím, že v případě PAIN OF SALVATION se slabé nahrávky asi jen tak nedočkáme, ale bývalo i líp. Po emocionálním uragánu z "The Perfect Element Pt.I" anebo "Remedy Lane" zbyl jen poklidný vánek. Na můj vkus je deska někdy až příliš rozvláčná a rovněž mi nesedí ani muzikálový koncept, ale to je otázka vkusu a přístupu. Objektivně uznávám, že je to velmi dobrá deska, ale s nevětší pravděpodobností zůstanu u starší tvorby těchto Švédů.
Byť či nebyť? Zaujímavá otázka.
Už keď som pozoroval Daniela Gildenlöwa pri jeho hosťovaní na nitrianskom koncerte profesorských onanistov FLOWER KINGS, bolo mi jasné, že sa ocitol v zlej spoločnosti. Na novinke "Be" sa Daniel stratil v lese prehnaných ambícií. Atmosféru a emócie, ktoré dokázali jeho krajania EVERGREY decentne a bez straty dynamiky diela spracovať na svojom skvostnom kúsku "The Inner Circle" (zvlášť odporúčam skladbu "When The Walls Go Down"), rozmazáva so svojimi PAIN OF SALVATION ťažkopádnym spôsobom na ploche viac ako 70 minút. Len málo skladieb z "Be" je skutočne zaujímavých, máloktorá z nich sa môže hrdo pozrieť do očí nádherným, až bolestne krásnym kompozíciám, ktoré zdobili predchádzajúce počiny týchto švédskych intelektuálov. "The Perfect Element" a "Remedy Lane" zatiaľ márne čakajú na svojho dôstojného nástupcu. Škoda.
Len neviem, čo teraz s mojím obľúbeným tričkom PAIN OF SALVATION.
Nosiť či nenosiť? To je otázka!
Výborne koncepčné album s vynikajúcim zvukom. Kompaktne album o dĺžke jednej hodiny aj pätnásť minút nenudí, stále je čo počúvať a pri každom vypočutí som tam objavil veci, ktoré som v nahrávke predtým nepostrehol. A toto album dokonca netrpí ani na exhibicionizmus, na ktorý zvyknú trpieť poniektoré albumy progresívne orientovaných kapiel. Aj napriek tomu, že ide o progress, nájdu si určitě k tomuto albumu cestu aj ľudia, ktorým pogress nič nehovorí. V tomto prípade nemôžem inak, ako dať plný počet, pretože je to jeden z mala albumov, ktoré ma v poslednej dobe maximálne nadchli a potešili.
V dějinách rocku se vyskytují alba, která lze nazvat milníky... Netroufám si říci, co musím rocková nahrávka dokázat, aby se stala milníkem, ale troufám si tvrdit, že poměrně snadno lze rozpoznat alba, která úspěšně bilancují odkaz minulosti a převádějí ho do "řeči" současnosti. Posledním takovým počinem byl pro mne Lucassenův "Into The Electric Castle"... posledním až do doby, než jsem uslyšel "BE" od PAIN OF SALVATION. Ten strhující mix rockové opery, progresivního metalu, blues, gospelu,kelťáren, bluegrassu... vyztužený neobvykle filosofickým a antiepickým konceptem, který se snaží zobrazit podstatu a mechanismus bytí člověka na planetě Zemi. Střípky různorodých hudebních žánrů a postupů, které zaštiťuje jedinečný melodický rukopis PAIN OF SALVATION a které teprve viděny v celku a pozorně utvoří kýžený obrazec. Rozhodně se nejedná o prodejnou hudební "láci", která se vám v plnosti nabídne po pár letmých posleších, ale o komplexní a často matoucí hudební vesmír. Vesmír, který mi zatím prozrazuje několik hlušších míst, kde jakoby tíha konceptu až příliš ležela na samotném hudebním ztvárnění, ale přesto přese všechno... vesmír plný nádhery, emocí a kvalitní hudby. Jedna z nejlepších nahrávek poslední dekády, jejíž váhu ověří až sám čas.
To je krása! Darkmoor onehdá prohlásil, že album Perfect Element PoS nahráli přímo pro něj. Já tedy můžu dodat, že BE je nahráno prozměnu přímo pro mně. Po vydání bezkonkurenčního akusťáku 12:5 jsem pojal strachu jestli se vůbec může PoS podařit nahrát něco lepšího. Podařilo. Pravda za cenu částečného vymanění se z rockového kolbiště. Ale přece se zadařilo. Na BE je zkrátka vše dotáhnuté do zdárného konce. Je zde orchestr, loutna, pražcová i bezpražcová basa, vynikající instrumentální výkony. Silný lyrický podtext jde ruku v ruce s konceptem a vše podtrhují dokonalé aranže. Tentokrát mnohem průhlednější a míň metalovější, přesto, nebo snad právě proto, plné emocí a bezbřehého intelektu. Pozadu však nezůstává ani tradiční přenádherně barevný Danielův vokál. A nad tím vším se jak mýtická všobjímající zeď tyčí - zeď. Watersova Zeď. Vlivy PINK FLOYD a méně i legendrní rockové opery Jezus Christ Superstar jsou zde velmi dobře znatelné. Zároveň tak značí cestičku, jíž by se mohli PoS v budoucnu vydat. Jsem pln očekávání. Po skvělém letošním dvojalbu AYREON je zde další příspěvek do hudebních dějin.
Dychberúca mozaika či koláž najrôznejších motívov, zložená v typicky a rozpoznateľne "painofsalvationovský" celok. Funkčný a ucelený koncepčný album, plný odkazov na watersovských PINK FLOYD, JETHRO TULL, jemných folkových pasáží, pritvrdených v tých správnych okamihoch, "ambience" či hovoreného slova.
Klobúk dolu, tak svojskú a výraznú dosku som z progressových vôd nevylovil už najmenej rok...
...
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.