Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dnes vám povím takový malý příběh, který se datuje k červenci roku 2006. Byly asi dva týdny od koncertu alternativně zmýšlejících polobůžků TOOL...
Když jsem si v recenzi na „Imaginarium“ zažongloval s myšlenkou, že se navzdory nepodlezení kvalitativní laťky začal z projevu Kafkovců vytrácet moment překvapení...
Téměř přesně na chlup se po roce do brněnského multifunkčního Sona vrátila potulná hardcorová veselice zvaná Persistence Tour.
Uběhla již neuvěřitelná čtyři a půl léta ode dne, kdy Radek Škarohlíd zpečetil fenomenální výstup své družiny na Brutal Assaultu slovy: „Ať Zeman vymře!
Thrashmetalová událost roku. Vichřice, jež se měla prohnat moravskou metropolí. Trojice kapel, která nezávisle na sobě kopala na konci osmdesátých a začátku let devadesátých žánrovou ligu...
Legenda progmetalového rybníčku a zakladatelé tohoto letitéto žánru FATES WARNING přijeli rozdávat radost, vyučovat v tvorbě atmosféry a rozplétat rytmické motanice do centra Brna.
Už od prvního oťukávání je jasné, že SOEN kráčí furt po stejné cestě, ale ta cesta je stále stejně příjemná a když se rozezní "sláčiky" v mocné "Modesty", tak i řádně vzrušující. Za mě supr!
Uherskohradišťská folklorní kometa fůzuje klasiku s Janáčkovou filharmonií věru dobře, byť je patrné, že více se hraje na uměleckou notu než na lidovou. Bude to chtít čas na vstřebání, ale již tuším, že předchozí majstrštyk zůstane nepřekonán.
Co čekat od novinky těchto thrashových matadorů? OVERKILL posledních deseti let. Narvanou, nařvanou, rtuťovou pumelici, která nastoupí, ustane až po hodině a nenechá nikoho na pochybách, že této nesmrtelné pětici to furt báječně šlape.
Zvedni zadek a jdi si ho přesunout do toho nejlepšího kina, které si jen můžeš dovolit. Filmová Bohémská rapsódie je téměř stejně dokonalá jako ta hudební. Rozesmává, dojímá, provokuje, aby z vás na konci vyždímala duši tou nejvíc strhující show v dějinách rocku.
Nerad bych ukvapeně střílel desítku hned do hodnocení a zároveň bych rád upozornil na zdejší recenzi "Grave Mounds And Grave Mistakes", než zapadne prachem. Opravdu výstavní melancholická záležitost plná emocí a bolesti. Okuste.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.
Hodně usedlé a dá se říci že z velké části i líné album pro páprdy. I tak by se dala "Ostraka" charakterizovat. Chybí nějaký výrazný hit, ale i tak mi tahle deska připadá příjemná. Asi už jsem vážně starej.
Tak po létech ignorace si letos dáme společně alespoň to kafé. Nečekejte příliš mnoho změn, PELICAN se o ně ani nesnaží. Tentokrát to ale má celkem i nápad a děj a album tak pěkně plyne a nenudí. Je to sice udržovaná, ale v zásadě příjemná a nenucená.
Polovina sestavy pochází od Francouzů SETH. Jedná se tedy o black metal, ale trochu jiný. Je to svižné a dynamické se znatelným deathmetalovým nádechem. Dobré především v místech, kde se náležitě sype, což je většina alba.
Druhé album španělského tria a další velký skok vpřed. Epický a dramatický death metal, který vás díky rozumně zvolené stopáží dostane svým sevřeným pojetím a sugestivní atmosférou. Horký temperament se snoubí s promyšlenou kreativitou a dějí se věci!
Holanďané se vzdalují svým thrashovým kořenům a i díky syntetickým vrstvám se dostávají až kamsi k pompéznímu symfo black metalu. Živelný thrash přístup zůstal, ale je do značné míry překrytý komplexnější metalovou variabilitou a klasickou progresivitou.
Logický komerční tah Sony a zároveň krásný dar pro ty, kteří tenhle mysteriózní a v mnoha verzích existující set určený původně pro film zbožňují jako nejlepší živák kapely. Steven Wilson se o to hezky postaral a live verze “Echoes” zůstává skvostem.
