NILE - Mr. Fox, Bangkok - 12. října 2024
O tom, že metal není ani zdaleka mrtvý, bych rád podal zprávu z thajské metropole, kde se mně po více než dvaceti letech poštěstilo znovu narazit na americkou deathmetalovou veličinu NILE...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O tom, že metal není ani zdaleka mrtvý, bych rád podal zprávu z thajské metropole, kde se mně po více než dvaceti letech poštěstilo znovu narazit na americkou deathmetalovou veličinu NILE...
Jaké budou desky bez Eda Mundella? Toť otázka, kterou si poslední tři roky asi kladla celá řada uctívačů pekelného rockového stroje MONSTER MAGNET. V podstatě hned po vydání výtečné osmé řadovky „Mastermind“ a po dlouhých sedmnácti letech ohlásil Mundell...
Už nějakou tu sobotu se snažíme referovat o tom, že rok 1993 byl mimořádně silný na emise vynikajících desek. S odstupem dvaceti let je pak zvláště těžké vybrat pomyslného vítěze z momentálně už řádně naposlouchaných a časem ošlehaných kolekcí.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.