MANY EYES - The Light Age
Metalcore vo veľmi šťavnatej podobe! Keith Buckley, frontman pradávnych a už žiaľ nefunkčných EVERY TIME I DIE a jeho nové pôsobisko v prekvapujúco výraznej forme. Toto sa podarilo v každom jednom ohľade.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Devin Townsend a jeho aktuálna koncertná forma, to je bez debaty jedna z najpálčivejších otázok tohtoročného jubilejného 15. ročníka festivalu Brutal Assault. Napriek tomu, že sú už dávno preč časy, keď bol tento umelec považovaný za progresívneho a prínosného pre vývoj extrémnej gitarovej hudby, jeho status hviezdy stále trvá – samozrejme vďaka stovkám verných fanúšikov po celom svete.
Len tí nekritickí z nich si však nedokázali priznať, že predposledný štúdiový počin bola jedna veľká koncentrovaná nuda k uzúfaniu. Po nepodarku s názvom „Ki“ to naozaj mohlo byť len lepšie. „Addicted“, rovnako ako jeho predchodca minuloročný zárez v bohatej diskografii šialeného Kanaďana, je z tohto pohľadu skutočným balzamom na uši a kvalitnou náplasťou na krvácajúce hlboké rany dlhoročného verného fanúšika. Pri dôkladnejšej analýze a vnímaní tohto stále aktuálneho albumu v kontexte celej Devinovej tvorby to samozrejme už také slávne nie je.
Nebyť nádherného holandského slniečka Anneke Van Giersbergen, s kľudným svedomím by som písal o síce kvalitnom, záživnom a dobre počúvateľnom, no stále iba nebetyčnom vykrádaní toho najlepšieho z čias „Ocean Machine“, „Terria“ či dvojice nevyčerpateľných nakopávačov pozitívnej energie „Accelerated Evolution“ a „Physicist“. Práve ona urobila zo skladby „Bend It Like Bender!“ najlepší popový kúsok minulého roka, ona je ozdobou tých najvkusnejších vecí na albume - „Numbered!“ a „Supercrush!“ ako prekrásnych ozvien z čias oslavy matičky Zeme na nezabudnuteľnom monolite „Terria“. Angažovanie tejto speváckej posily sa teda v konečnom dôsledku ukázalo ako rozhodujúce a podobné spestrenia v budúcnosti by mohli byť cestou z prípadných slepých uličiek zvláštne pokrútenej Devinovej kreativy. Možno raz príde aj na jeho vysnenú spoluprácu – Christina Aguillera bude už o pár rokov určite dostupnejším a lacnejším štúdiovým partnerom.
Devin Townsend priniesol na „Addicted“ kvalitatívne vzácne vyváženú zbierku pop-rockových skladieb. Ak neriešite skutočnosť, že všetko toto tu už v jeho prípade bolo, určite si jeho novú hudbu vychutnávate plnými dúškami. Keby takéto dobré albumy nahrávali všetci umelci za zenitom, bolo by nám sveta žiť.
HevyDevy a jeho podarený reparát. S výdatnou pomocou holandskej spojky.
7 / 10
Devin Townsend
- spev, gitara, klávesy
Ryan Van Poederooyen
- bicie
Brian Waddell
- basgitara
Mark Cimino
- gitara
Anneke Van Giersbergen
- spev
1. Addicted!
2. Universe In A Ball!
3. Bend It Like Bender!
4. Supercrush!
5. Hyperdrive!
6. Resolve!
7. Ih-Ah!
8. The Way Home!
9. Numbered!
10. Awake!
By a Thread: Live in London 2011 (2012)
Epicloud (2012)
Ghost 2 (2011)
Ghost (2011)
Deconstruction (2011)
Addicted (2009)
Ki (2009)
Vydáno: 2009
Vydavatel: HevyDevy Records
Stopáž: 46:49
Produkce: Devin Townsend
Aj ked vaham pridat este pol boda, ale mam pocit ze uz sa mi to mierne opocuvalo.
Metalcore vo veľmi šťavnatej podobe! Keith Buckley, frontman pradávnych a už žiaľ nefunkčných EVERY TIME I DIE a jeho nové pôsobisko v prekvapujúco výraznej forme. Toto sa podarilo v každom jednom ohľade.
Doposud jsem se s tvorbou libereckých spíše míjel a vlastně ani nevím proč. Ty ozvěny starších LVMEN, festival emocí a hůře definovatelná těžká atmosféra dělají z nahrávky pro mě velmi chutné sousto. Jdu se zavrtat pod její povrch => další poslechy nutné!
Stoner / doom / heavy metal tradičního ražení a s "čarodějnicí" za mikrofonem není už žádné unikum. Vlastně ním není ani nová deska amerických CASTLE. Přesto však nahrávka nabídne příjemnou společnost těžký kytarových riffů a (před)pekelných melodií.
Švédská rodinná kapela se příliš nenechává svazovat žánrovými mantinely. Minule to bylo laděno hodně do folku. „Lullaby“ oživuje taneční rytmy postavené na power metalovém podkladu. Opět velmi dobré, jen je škoda, že je to pouze singl.
Jude Law jako sebedestruktivní lovec amerických nácků v temném a tvrdě tenzním thrilleru podle skutečných událostí. Australan Kurzel se s tím nesere a ve filmu, který nejvíc připomíná Sicario či Wind River, zobrazuje zrůdnost i svůdnost US fanatismu.
Zasloužený trest pro ty, kteří Todda Phillipse pasovali na Spasitele komiksu. Nesoudržná slátanina selhává ve všech žánrech, o než se pokusí, svou naivitu každopádně skrývá agresivní temnou introspekcí, která je ještě legračnější než ten psychomuzikál.
Tohle duo nezapře, že má v žilách DNA mateřské skupiny AARA, přesto je tenhle studeně zlý, přiměřeně melodický a hutně natlakovaný papiňák melodického black metalu připravený bouchnout vám do ksichtu po svém. Kompaktní, vtahující, skličující, ponuré.