Když se řekne death metal a Švédsko, co si na první dobrou představíte? Většina z vás asi velkou čtyřku, další AT THE GATES a služebně mladší ročníky vytáhnou z kapsy nějaké to zásadnější jméno z göteborgské historie. Dnešní článek je určený hlavně pro prvně jmenovanou skupinu, příznivce starého dobrého chrastění, jež se začalo před více než třiceti lety šířit z podpalubí stockholmského studia Sunlight. Ovšem nebude to zas tak jednoduché, protože CRAWL (asi inspirace EP od ENTOMBED z roku 1991?) nejsou úplně čistý worship starých časů a nebojí se občas zabrousit mimo ustálený žánrový rámec.

Sestava z Kalmaru je přeci jen těžší váhovou kategorií než ENTOMBED, GRAVE nebo DISMEMBER, ze kterých jejich tvorba čerpá jednoznačně nejvíce. Náš kostlivec sice chrastí kostmi jako staří pionýři, nicméně je mnohem mohutnější, neotesanější a nerad přistupuje na kompromisy. Pokud od něho očekáváte odlehčené pasáže, košaté melodie nebo nápadné atmo vsuvky, bude se ve vaší tváři zračit zklamání. CRAWL jdou na věc přímo, nedívají se napravo ani nalevo a nemilosrdně a bezohledně jako buldozer si razí tu nejkratší možnou cestu do cíle. Z "Altar Of Disgust" mám podobný pocit, jako jsem kdysi měl při poslechu starých desek VOMITORY. Dlouholetí služebníci žánru z Karlstadu ve svých začátcích rovněž nezapírali své vzory, ale na druhou stranu sázeli i na hrubozrnnější notu. Tím mám na mysli různé crustové vsuvky, kterým i CRAWL dávají prostor poměrně často a rádi (určitě častěji než staří VOMITORY). "Altar Of Disgust" je prostě více špinavá deska respektující punk/hardcore kořeny. Růžky však lehce vystrčí i black metal, konkrétně se tak stane v "Curse Of The Morbid" nebo "Into Sordid Rifts" (pokud by se tahle položka jmenovala "Into Solid Riffs", nebylo by to vůbec od věci). Pokud si novou desku srovnáte s její předchůdkyní, debutem "Ritual", musíte zaznamenat velký posun po skladatelské stránce. Zatímco první kolekce byla poměrně homogenní a sevřená, novinka je mnohem pestřejší, ale současně i vyhrocenější záležitostí.

"Altar Of Disgust" samozřejmě nezpůsobuje žádnou revoluci, pracuje s ustálenými žánrovými proprietami a nesnaží se je nějak zásadně modifikovat. Osobně oceňuji onu již několikrát zmiňovanou hrubozrnnost a neurvalost, tedy charakteristiky, které k death metalu odjakživa patří, ale my je občas dostáváme v lehce naředěné formě (narážím třeba na četné plody práce workoholika Rogera Johanssona). Samozřejmě i od CRAWL se občas dočkáme lehounce melodických pasáží ("Curse Of The Morbid" nebo "Buried Lust"), jinak se ale jede plnou parou vpřed s nohou pevně ukotvenou k HM-2 pedálu.

Obří rezavá deathmetalová konzerva zahalená do násilnějšího hávu a obohacená ostrým kořením z příbuzných žánrů. Půlhodinka masivního chrastění ve společnosti CRAWL uteče jako voda, ale zároveň z vaší hlavy jen tak nevyšumí. Není to vysoká matematika, spíše hrubá řezničina, přesto veškeré své poklady neodevzdá bez boje hned v prvním kole. Osobně jsem přivítal i další poslechy, při kterých jsem odhalil spoustu zajímavých detailů, které jsem při úvodní poslechové seanci vůbec nezaregistroval. A to je na desku takovýchto stylových parametrů velmi pozitivní zjištění. Tajný tip pro všechny příznivce švédské školy, kteří příliš nevyhledávají sacharidy, ale o to raději konzumují koňské dávky proteinu. Velmi výživné!

(CRAWL vystoupí na letošním ročníku festivalu Obscene Extreme)