BLACK MONOLITH - Passenger
Nebolo by spravodlivé spomínať tu DEAFHEAVEN viac ako raz. Jediný člen debutujúceho amerického projektu BLACK MONOLITH pomáhal hipsterským blackmetalistom na turné ako gitarista...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nebolo by spravodlivé spomínať tu DEAFHEAVEN viac ako raz. Jediný člen debutujúceho amerického projektu BLACK MONOLITH pomáhal hipsterským blackmetalistom na turné ako gitarista...
Island vyváža do sveta éterickú hudbu so sladkou príchuťou, od Sigur Rós až po Ólafura Arnaldsa. To, že sa čelistka Hildur Ingveldardóttir Guðnadóttir vymyká priemeru...
Nová vlna amerického black metalu našla vplyvy niekde v Európe, ale vďaka zmene premýšľania prináša zaujímavé výstupy. YOUNG AND IN THE WAY miešajú black metal...
Skúste si niekedy prejsť CRIPPLED BLACK PHOENIX album za albumom. Všimnite si zmeny v zostave, počúvajte zmeny vo výraze. Od neokresanej prvotiny, cez bravúrnosť a odchádzanie speváka Joea Volka...
Těžký a dusivý doom metal těchto Britů je postaven na tradici a místy až plazivé línosti. Ale najdou se i ostré až thrashové riffy zvedající tempo. WITCHSORROW se po osmi letech vrátili se solidní stylovou deskou.
Nijak objevný, o to však zábavnější death metal NY střihu, který je v podstatě showreelem výkladních postupů žánru: odkazy SUFFOCATION, INTERNAL BLEEDING, houpačky, sypačky, slam, hardcore i oldschool sóla. Tohle je zkrátka radost poslouchat.
"Aiming High" zpívá Chuck Billy nebo "Up To The Limit" John Bush??? Hele, asi je čas zabrzdit a mrknout se, co se to děje. Ovšem neděje se vlastně "nic víc", než že ACCEPT slaví padesátku. Ty vole, padesátku?! Tak to teda potěš koště, ale kur*a NAHLAS!!!
Stále doufám, že jde jen o nedorozumění, že bylo potřeba vmezeřit nějaké EP, protože vydání plnohodnotného alba bylo nutno odložit. Tři písničky a čtvrthodinová orchestrální suita přece není finále tří-albového veledíla?
Druhá deska MIRE, skupiny bývalého kytaristy AS I LAY DYING Nicka Hipy, se nese v zajímavé stylové kombinaci. Nezapírá své kořeny v metalcoru, ale současně se posouvá více do komplexnější postmetalové polohy. Obstojný a vlastně i precizní počin.
Devět stadií rozkladu mrtvoly zhudebněných kapelou, která záhadně vyzrála nad časem. Svěží, objevná, mimoběžná deska samozřejmě přepínající mezi soundtrackem ke Kurosawovi, melodeathem, hevíkem, folklorem a art rockem. SIGH jsou stále v čilém pohybu!
Parádní dobový rip-off i pocta raným PESTILENCE v jednom, zabalená do současného zvuku a nápadité fúze oldschoolového technického death metalu s progresivními a technickými vlivy. Kruh se uzavírá.





