ZU - Ferrum Sidereum
Osmdesátiminutový kolos, na němž se Italové vracejí ke své zemitější, temnější a hutnější podobě. Jejich osobitá, místy až rituální směs progresivních postupů a noiserocku z desky dělá jedno z nejvýraznějších alb tohoto měsíce.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Karlovarský projekt UNNECESSARITY je chuťovkou hodnou zapamatování. Originální pejsko-kočičkový dortík sestavený z hardcorových korpusů, samplovaného šlehaného sněhu, progresivní náplně a najazzlých třešniček na vrchu je zajímavým oživením naší severozápadní hardcorové scény. „Exstasis 2007“ je poměrně ojedinělý úkaz v naší kotlince a nebál bych se v souvislosti s touto formací vytáhnout pojem, jakým je například COPROFAGO.
Z projektu, který byl kdys zasazen jako hybrid mezi samply a rockovou alternativou, vyrůstá drsný stvol posetý pestrými květy. Rytmika je místy až příliš ovlivněná legendou zvanou FEAR FACTORY – dvoušlapka celkem často povědomými nemilosrdnými nýty přibíjí kytarové zářezy, nad kterými se nese nasamplovaná plachta a hardcorový štěkot. Jenomže… Představte si, že do něčeho takového vlétne saxofon… No představte si to – máte? A představte si, že celá aranž náhle vpluje do tanečních temp, do toho přimíchejte trochu meshumetalových hran a celek obalte jemně jamajským konopným čmoudem a letní pohodičkou… UNNECESSARITY prostě jen tak nezastihnete odpočívající a přešlapující na jednom místě. Ne vždy výše popsané změny však do skladeb plně sednou, některé pasáže působí lehce překombinovaně. To se týká hlavně částí, kde se skladby lámou k žesťovým výstřelkům, ty jsou na „Exstasis 2007“ nesilnějším nositelem emoce a často jsou celkem bestiálně a obhrouble aranžérsky ohraničeny. Sotva vás karlovarští uloží do saxofonové kolébky, lehce pokolébají a Vám se najednou chce snít, už Vás zase vyhazují a nutí moshovat k hardcorovému pitu. Trochu více citu, pánové! Ještě víc mi však vadí sekané recitace s příchutí nu-metalové lascivnosti, které tu a tam nahrávku proříznou. Škoda. Škoda i melodických zpěvů, jež stojí na celkem vratkých základech. To jsou však asi jediné výtky, které lze v souvislosti s tímto materiálem nadhodit. Zvukové ošetření ze studia Mlejn mi odhaluje další ukazatel na zajímavé studio, v němž lze dosáhnout zvuku, který nepostrádá vlastní tvář, potřebný důraz a attack v daném žánru i řemeslnou zručnost. UNNECESSARITY natočili promosnímek, který, pevně doufám, je pouze předkrmem před albem, jenž může na naší scéně způsobit aktivitu se zvýšenou hodnotou na Richterově škále.
Experimentální hácéčko par excellence.
8 / 10
Zdeněk Šícho
- vokál, samply
Martin Petrilák
- kytara, samply
Jan Štěpánek
- baskytara
Petr Pilz
- bicí
1. Long Way
2. High-tech Machine Motive
3. Colapso Ilusion
4. Answers
5. Le loco poco
Exstasis (2007)
celkem to jde.sice zase kluci přišli s touto muzikou trochu pozdě o proti tomu jak to mažou dlouho jinde na světě ale to je tady normalní.no joé aspon ted a tady u nas na zapadu.jen tak dal néé
Osmdesátiminutový kolos, na němž se Italové vracejí ke své zemitější, temnější a hutnější podobě. Jejich osobitá, místy až rituální směs progresivních postupů a noiserocku z desky dělá jedno z nejvýraznějších alb tohoto měsíce.
Závan starých dřevních časů. Doom a heroický heavík pod jednou střechou. Hektické i epické. A samozřejmě i dost patetické, ale nějakým záhadným způsobem mě to baví. Fanoušci fantasy a CRUEL BARBARIAN, ať si přidají bod nebo dva.
Náplast na všechny uniformní kapely a genericky znějící produkce. Homogenní slepenec noise, math rocku, free jazzu, metalu, industrialu, ambientu a elektroniky v terapeuticky znějícím podání a nápadně „toolovském“ kabátu. Pohlcující a transformativní.
Druhá ukážka z pripravovaného albumu ukazuje dozrievanie od uctievania TOOL smerom k osobitejšej produkcii (inšpirácie sú aj naďalej priznané) a konečne aj sebavedomejšiemu vokálu. Zvedavosť a očakávania rastú.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) se svou novou skupinou hrne celkem melodickou metalcore polohu. Ale úplně krotké to naštěstí není. Debut "The Light Age" mi nesedl, tohle EP už mi díky své energii vyhovuje více.
Stylově surový death těchto Britů nese depresivní dystopickou tematiku posledního města na Zemi. Hudba je to tedy ponurá a "zkažená" silnými vlivy deathcoru, současně brutálně nemilosrdná.
Nový rok se zvolna rozjíždí, je tedy na čase protáhnout artritické oudy. A tihle Holanďané k tomu nabízí znamenitou příležitost. Necelá půlhodina ryzího meloblacku, který je dostatečně řízný, chytlavý i atmo, ozdobený raně borknagarovským nádechem.





