HELLOWEEN jsou nesmrtelní. Pouhé angažmá v této kapele, byť třeba mimo pověstnou zlatou éru, přineslo protagonistům na hudební scéně nehynoucí slávu a respekt. Proto v krušných časech u dýně nebyl až takový problém postavit pro odpadlíky Uliho a Rolanda na nohy projekt, z něhož se stala přičinlivou snahou jejich bývalých spoluhráčů rovnou domovská kapela. Kapela MASTERPLAN.

Zatímco většina skupin začíná defakto od nuly a pozice si vypracovává až časem, MASTERPLAN začali v podstatě na vrcholu. Otázkou ovšem je, jestli se na něm udrží. V poslední době totiž prosáklo na veřejnost, že má mistrovský plán přece jen pár trhlinek. Zprávy o odštěpení frakce pod vedením generála Uliho stejně jako odchod vysoce ceněného pěvce Landeho (jak překvapivé!) zasáhly fanouškovskou obec jednou do stehna a jednou do holeně. Ale MASTERPLAN přežil. A víte, proč přežil? No protože to Rolandovi  politicky myslelo! Neponechal totiž  nic náhodě. Nechal hříšného Uliho hezky plavat a na jeho místo přibral zuřivého pankáče Mikea Terranu, který shodou okolností právě upadl v Peavyho nemilost. Horší to bylo se zpěvem, ale ani tam Roland nešlápl vedle. Místo, aby hledal v metalu zaslíbené Evropě, kde už jsou přece jen řady kvalitních pěvců řádně prosety, zacílil neomylně do trendy prolezlé Ameriky. Mike DiMeo byl objev vpravdě mistrovský. Služebně mladý muzikant s nevelkými zkušenostmi, který bude bez problémů držet hubu a krok, a který disponuje hlasem, co se velmi, velmi blíží tatíku Jornovi. Výsledek je i přes mocné zemětřesení v sestavě naprosto klasické a naprosto očekávatelné album MASTERPLAN. Neuvěřitelné. MASTERPLAN si deskou „MK II“ definitivně zasloužli své jméno. Už jsem dlouho neviděl něco tak důkladně naplánovaného a přesně mířeného. Roland Grapow dobře ví, co dělá a pro koho to dělá. Stačí si jen poslechnout vlajkovou píseň kapely, která vyloženě evokuje skandující dav... Slušně našláplé živobytí. Jen co je pravda.

Ale abychom si rozuměli. Neříkám, že je to album špatné. Hudba kapely, přestože je to obyčejný ničím nepřekvapující power metal, zní stylově a moderně. Je dostatečně zručně instrumentálně zpracovaná a vyšplhá se v poklidu nad příčku průměrnosti. Mám ale obavy, že nejvyšší místa jsou jí už asi navždy zapovězena. Je to škoda, protože MASTERPLAN měli v době svého zrodu skutečně potenciál to někam dotáhnout. Nejen komerčně, ale i hudebně. Závěrem se nemůžu neusmát nad nefalšovaným kovovým digipackem který vychrlili na trh vedle běžné edice alba: cha cha cha!