DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za mlhou hustou, že by se dala krájet, a možná ještě dál, je dýňový rybníček HELLOWEEN. Téměř deset let je úplně obyčejný, ovšem po přelomu milénia se v něm začnou dít prapodivné věci. Nejdříve to v členské základně hrkne, do tvou důležitých členů trkne a teprve pak se objeví MASTERPLAN. Je to skřítek neposeda, zvědavý jako opička a tak už netrpělivě na hudebním nebi vyhlíží, které další hvězdy by zlákal ke společnému skotačení.
A jak všichni víme, naši „Rákosníčci“, jmenovitě kytarista Roland Grapow a bubeník Uli Kusch, ulovili tlustostruníka Jana S. Eckerta (IRON SAVIOR), klávesáka Janne Wirmana (CHILDREN OF BODOM), ale především famózního pěvce Jorna Landeho (pokud tedy skutečně opustil řady donedávna domovských geniů ARK, jedná se o stoprocentní hudební katastrofu roku, když adekvátní náhrada je defacto nemožná). Že Wirmana nakonec vystřídal do té doby převážně studiový hráč Axel Mackenrott je pak změnou pouze kosmetickou.
Co nám tedy hoši na EP nachystali za mlsáníčko? Tak předně tu máme tahouna "Englighten Me" ve dvou verzích - speciální singlové uvítací, albové na rozloučenou - lišících se zřejmě pouze mixáží. Čekejte hitovou záležitost ve středním tempu s ostrým beglajtem do slok, rozostřeně kytarovým refrénem a velkým podílem kláves. Druhý zástupce připravované desky slyší na jméno "Kind Hearted Light", stojí na proklatě mlaskavých dupácích, šlapavém riffu a nebýt mužského zpěvu, brousili bychom regionem okupovaným za normálních okolností třebas takovými NIGHTWISH. "Through Thick And Thin" coby první bonus má nejblíže k Landeho sólovým aktivitám, jedná se v podstatě o pohodový hard rock, klapky válcují tvrdost, pěkné melodie pohladí sluchové orgány. Cover od LED ZEPPELIN "Black Cat" pak sochá další z Landeho pěveckých pomníků, jeho výkon je excelentní, konečně jako vždy. Toť vše, přátelé, když o hudebním směřování debutu vlastně stále nic určitého nevíme. Snad jen, že tvorba dýňového cirkusu zůstala zapomenuta kdesi v pravěku metalové historie a není to pouze zásluhou odlišného hlasového fondu norského výtečníka.
S definitivním soudem počkejme raději do ledna příštího roku, kdy by měl debut MASTERPLAN spatřit šero regálů hudebních obchodů. Samotný předkrm totiž není až tak výživný, jak se očekávalo a krom vyvedené titulní skladby příliš nenabízí. Do té doby…
Očekávání jsou obrovská, bohužel tohle EP na ně uspokojivou odpověď nepřináší a se soudy nutno počkat až do emise plnohodnotného nosiče. Dojmy z poslechu dvaceti předmětných minut jsou však spíše rozpačité.
7 / 10
Jorn Lande
- zpěv
Roland Grapow
- kytary
Axel Mackenrott
- klávesy
Jan S. Eckert
- basa
Uli Kusch
- bicí
1. Enlighten Me (Single Edit)
2. Kind Hearted Light (Album Version)
3. Through Thick And Thin (Bonus Track)
4. Black Dog (Bonus Track)
5. Enlighten Me (Album Version)
Novum Initium (2013)
Time To Be King (2010)
MK II (2007)
Lost And Gone (EP) (2007)
Aeronautics (2005)
Back For My Life (EP) (2004)
Masterplan (2003)
Enlighten Me (EP) (2002)
Vydáno: 2002
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 21:26
Produkce: Andy Sneap & MASTERPLAN
Studio: Crazy Cat
Zdařilá ochutnávka power metalového zjevení období 2002/2003. Obě singlové věci jsou výživné a více než slibné. Následující dlouhohrající debut byl však ještě mnohem lepší! Co se bonusů týče, proti Through Thick And Thin nic nemám - příjemně se poslouchající pohodová věc; na druhou stranu Black Dog se mi vůbec nelíbí (řekl bych, že je to skladba nějaké legendární kapely ze 70. let, tedy hudebního období, které opravdu nemám rád) - zřejmě úlitba Landemu.
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.