„Ad Majorem Sathanas Gloriam“ je zřejmě na delší dobu poslední sbírkou GORGOROTH. Jak jistě sami dobře víte, nad rovnou polovinou sestavy norských blackers momentálně visí Damoklův meč v podobě nedobrovolného pobytu za mřížemi díky celé řadě závažných prohřešků proti liteře zákona. Za hradbou z ostnatého drátu, v nehostinných útrobách cel, nebude moc prostoru pro tvořivé myšlenky, čas bude plynout pomalu a neúprosně odkrajovat další a další dny zbytečně zmařených životů. Nutno však poznamenat, že Gaahlovi i Infernovi hrozí exkurs za brány věznice zcela po právu. Prvně jmenovaný pacient má na krku kuriózní napadení a ublížení na zdraví, druhý zas (pravděpodobně násilným způsobem) připravil o počestnost jistou nejmenovanou dívčinu. Celá kapela navíc nechvalně proslula vysoce kontroverzním vystoupením v polském Krakowě, za které kromě aplausu oddaných příznivců sklidila i trestní oznámení od ochránců zvířat a církevních hodnostářů.

Z lavice obžalovaných se však raději přesuňme k rozboru sedmého řadové alba „Ad Majorem Sathanas Gloriam“. Přiznám se, že GORGOROTH pro mě nikdy nebyli kdovíjak kultovní kapelou, jejich počátky ve jménu chaotických kolekcí typu „Pentagram“ nebo „Antichrist“ jsem více méně přehlížel, až přelomový záznam „Destroyer“ mě přesvědčil, že určitý talent v norských černokněžnících přeci jen dřímá. Infernus a spol. po vydání často citovaného „Ničitele“ rozhodně neusnuli na vavřínech, ba právě naopak, dokázali na sobě ještě více zapracovat a se svým posledním (a mimochodem velmi vydařeným) albem „Twilight Of The Idols (In Conspiracy With Satan)“ konečně zaútočili na vysněné přední pozice v black metalovém pelotonu. Již teď vám mohu prozradit, že svůj post na výsluní scény bez větších problémů obhájili i tentokrát, ostatně aby také ne, vždyť „Ad Majorem Sathanas Gloriam“ je zatím nejlepším dílkem, které kdy pod hlavičkou GORGOROTH vyšlo.

Přestože GORGOROTH vyznávají tu nejpřísnější formu konzervativní politiky, dovolili si na novince několik málo experimentů (to slovo prosím berte s velkým nadhledem). Oproti „Twilight Of The Idols“ přihodili další porci melodií, a to do takové míry tutových, že zejména „Prosperity And Beauty“, závěrečná to položka tracklistu, zní jako vystřižená z kolekcí těch nejlepších reprezentantů švédské black/death metalové scény. Dalším zajímavým tahem je zařazení obskurní, plíživé skladbičky „Sign Of An Open Eye“, která v kontextu tvorby GORGOROTH působí jako pěst na oko. K větší variabilitě nového materiálu zajisté přispěla i účast bubenické kapacity Mr. Frosta, kterýžto ale není v řadách bergenských čertíků žádným nováčkem, neb se participoval již na nahrávkách „Antichrist“ a „Destroyer“. Jeho umění však do jisté míry pohřbívá tradiční, příliš undergroundová produkce. Na tomto místě se přímo nabízí srovnání s Frostovou domovskou kapelou SATYRICON, jejíž novinka „Now, Diabolical“ je rovněž chronicky old school black metalovou záležitostí, zato však disponuje o poznání profesionálněji zvládnutou produkcí.

Před nástupem do studené cely odvedli norští pacholci velmi dobrý kus práce. „Ad Majorem Sathanas Gloriam“ můžeme s klidem v srdci zařadit mezi ty nejpovedenější kousky letošní sklizně, co se konzervativního „true“ black metalu týče. Nezbývá než věřit, že horké hlavy Gaahl a Infernus ve věznici patřičně vychladnou a příští album nám naservírují již bez zbytečných skandálních přestupků a soudních tahanic okolo.