DÄLEK - Brilliance of a Falling Moon
Koncentrovaná podoba apokalyptického industriálního hutného rapu. DÄLEK neuhnuli. Na nové desce jsou stále relevantní, radikální a jedineční v tom, jak ze zvuku a slov vytvořit manifest.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už v minulých letech neskrývali MINISTRY své znechucení ze zahraniční politiky Spojených států. Na nové nahrávce „Rio Grande Blood“ vše vyvrcholilo v rozsáhlou protibushovskou propagandu, neboť kritika amerického prezidenta je náplní všech zde umístěných skladeb. Slyšel jsem názory, že si Jourgensen dobře uvědomuje počet Bushových odpůrců a příliš účelově a okatě sází na nekompromisní postoj, kterým by si mohl získat zástupy svých nových sympatizantů. Já osobně se domnívám, že MINISTRY byli vždy kapelou silně proti-republikánsky založenou a nic na tom nezmění žádný prezident, byť současný neobratný Texasan spíše přilil olej do už dlouhodobě hořícího ohně. Ať už jsou tedy jejich úmysly čisté či nikoliv, jde především o zhodnocení tvrdé hudby a ta se znovu (stejně jako u předchůdce „Houses Of The Molé“) velmi povedla.
K nahrávání se v polovině loňského roku sešel opravdu „all stars“ tým, vždyť vedle Jourgensena kapelu MINISTRY dnes tvoří kytarista PRONG Tommy Victor, baskytarista KILLING JOKE Paul Raven i Joey Jordison – bubeník SLIPKNOT. Úvodní titulní skladba „Rio Grande Blood“, prošpikovaná úryvky nasamplovaných projevů amerického prezidenta, jakoby stanovila, jakým směrem se bude celé album ubírat. MINISTRY současnosti, to je především vysokorychlostní kytarový nářez po vzoru metalového rukopisu SLAYER opatřený industriálním zvukovým kabátcem. Latinská flákota „Seňor Peligro“ to je mohutný thrash metalový buldozer, který svými pravdami nekompromisně rozrývá iluzorní políčka i těch nejotrlejších idealistů a amerických patriotů. Vysoká škola metalové riffařiny. Titánské vřeštění kytar v úvodu rozmáchlé „Fear (Is Bussiness)“opravdu nahání strach a když se skladba po dvou minutách zlomí v thrashový úprk a někde v dáli v hukotu kytarového bahna jsou slyšet zběsilé kostelní zvony signalizující počátek apokalypsy, napadne Vás znovu paralela se SLAYER (být to jejich nahrávka, pak je bezpečně nejlepší od doby „Seasons In The Abyss“ – pozn.autora). Ústřední skladbou celku je monument „Lies, Lies, Lies“ s klenutým táhlým refrénem. Zřejmě pomyslný vrchol celého alba. A kdo myslíte, že je bez skrupulí v další písni nazýván „The Great Satan“? Správně, je to znovu on! Na albu jsou přítomní i mnozí hosté z nichž nejvýraznější vklad zaznamenali: Jello Biafra, jehož afektovaný vokál zajímavě obohatil ironickou šlehu „Ass Clown“ a samozřejmě Liz Constantine, které patří ten nádherný orientální zpěv určující atmosféru v pomalém tempu vedené závěrečné skladbě „Khyber Pass“. Ta vytrvale hypnotizuje posluchače a umocňuje v nich pocit napětí a očekávání věcí příštích. Zároveň funguje jako tajemné, bombastické outro, jako náhled do nedaleké lidské budoucnosti. Celkově bych album viděl jako jedno z netvrdších, nejživelnějších a dejme tomu nejvíce metalových, jaké kdy MINISTRY za celou kariéru spáchali. Kytarovým riffům patří výrazové popředí, jsou určujícími nástroji, samply však znovu vydatně dotvářejí nebezpečnou atmosféru globálního chaosu.
Nové album „Rio Grande Blood“ neklesá pod vysoko nastavenou laťku předchozím „velkým“ come-backem „Houses Of The Molé“ z roku 2003. Naopak, v mnohém dotahuje chtěné vyjadřovací prostředky k dokonalosti. Jeho menší nevýhodou oproti předchůdci je však fakt, že přichází na řadu jako druhé a také, že je přece jen o něco méně různorodé. Současní MINISTRY mají zdrcující životní energii, která je dle mého názoru ještě větší než v dobách legendární a velmi úspěšné desky „Psalm 69“. Fantastické album, plné zdrcujícího thrashe a post moderního kraválu, jehož textová alfa i omega má jméno George W. Bush. Nekompromisní kritika jeho osoby je náplní téměř každého okamžiku. Dovedu si tedy představit, že nedaleko domu Ala Jourgensena v tuto chvíli zřejmě postává nenápadná federální dodávka.
Výtečný nástupce předchozího velkého come-backu „Houses Of The Molé“. Současní MINISTRY, to jsou zejména rychlé thrash metalové skladby, ve kterých fungují kytarové riffy v popředí, samply však celku dodávají potřebnou atmosféru. Pro mne spolu s předchůdcem nejlepší album od MINISTRY.
8,5 / 10
Al Jourgensen
- vokál, kytara
Tommy Victor
- kytara
Mike Scaccia
- kytara
Paul Raven
- basová kytara
Joey Jordison
- bicí
John Bechdel
- klávesy, samply
1. Rio Grande Blood
2. Seňor Peligro
3. Gangreen ( featuring Stg. Major)
4. Fear (Is The Bussiness)
5. Lies, Lies, Lies
6. The Great Satan
7. Yellow Cake
8. Palestina
9. Ass Clown (featuring Jello Biafra)
10. Khyber Pass (featuring Liz Constantine)
The Squirrely Years Revisited (2025)
Hopiumforthemasses (2024)
Moral Hygiene (2021)
AmeriKKKant (2018)
From Beer to Eternity (2013)
Relapse (2012)
The Last Sucker (2007)
Rio Grande Blood (2006)
Houses Of The Molé (2004)
Animositisomina (2003)
Dark Side Of The Spoon (1999)
Filth Pig (1996)
Psalm 69 (1992)
In Case You Didn´t Feel Like Showing Up (Live) (1990)
The Mind Is a Terrible Thing To Taste (1989)
The Land Of Rape And Honey (1988)
Twitch (1986)
With Sympathy (1983)
Datum vydání: Úterý, 2. května 2006
Vydavatel: Sanctuary / 13th. Planet Records
Stopáž: 49:30
Produkce: Al Jourgensen
Studio: Sonic Ranch Studios
necakal som takyto vyvoj Ministry k rychlosti a brutalite a asi nie som jediny.
Koncentrovaná podoba apokalyptického industriálního hutného rapu. DÄLEK neuhnuli. Na nové desce jsou stále relevantní, radikální a jedineční v tom, jak ze zvuku a slov vytvořit manifest.
Tohle progres thrashové album v sobě skrývá značný potenciál. Bohužel ho potápí slabé vokály, kterým nepomáhá ani zvukové kouzlení, jež jim nakonec dělá medvědí službu.
Dokonalý robotický skelet potáhli na minulém albu tkáněmi a teď k nim přidávají trochu toho lidského kalkulu a touhy se líbit. Vadí mi to? Skoro vůbec. Je to pořád výborná technická honitba, u které si člověk autoritativně podupává. A tak to má být!
Zatiaľ najlepší tohtoročný doomik. Pozoruhodné nástroje tam hrajú, zimomriavky mám z toho - aj finálna prestrelka v Dobšinej na radnici sa pri tom dobre písala!
Newyorskú deathovú legendu sledujem snáď od konca 90. rokov. Rozhovor s Robertom Vignom som robil už k platni Failures For Gods v roku 1999. Aj o viac než štvrťstoročie neskôr ma bavia. Ten apokalyptický, neľudský, bezbožný zvuk... takto nehrá nikto iný!
Staří dobří VOMITORY jsou zpět. Poslední dvě desky se nesly ve znamení jistého zvolnění, novinka však opět cení zuby. Zle cení zuby. Švédové chytli druhou mízu a vystřihli desku, která si v intenzitě a hrubosti nezadá se starou tvorbou. Vynikající.
Švédsku deathmetalovú stálicu sledujem snáď od druhej polovice 90. rokov. Rozhovor som s nimi robil už v roku 2001 k platni Revelation Nausea a aj o celé štvrťstoročie neskôr ma bavia. Stále to tam je. Rezanica jak hovado.





