ROTTEN SOUND - Mass Extinction
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuzemská retro partička PHANTOMS ON FIRE na svém demosnímku „Stay Away From Us“ předkládá to nejlepší z posledních 3 let existence. Mluvím záměrně o 3 letech, protože 2 skladby byly nahrány již v roce 2002, zatímco většina materiálu loni. Jedná se o kapelu, která hrdě vzhlíží k odkazu americké punkové legendy THE MISFITS a libuje si v přímočaré muzice, pohybující se někde na pomezí motorkářského rock‘n‘rollu a punku. Svou náklonnost ke starým horrorovým filmům a komiksům zas dokazuje nejen zajímavým obalem, ale i fragmenty z amerických horrových filmů, které zde slouží jako intra některých skladeb. Přejděme tedy k samotné muzice.
Desetiskladbový anglicky nazpívaný komplet působí dostatečně kompaktně a uceleně. Svižné maximálně 3-minutové skladby, opatřené halekacími refrény, potěší každého příznivce tohoto stylu muziky. Nejpovedenější položkou je jednoznačně titulní skladba „Stay Away From Us“, kterou si ještě nějakou chvíli po poslechu demonahrávky pobrukuji. Opravdu povedená píseň. Oceňuji sehranost celé kapely, strojově přesnou rytmiku a zejména pak práci kytaristy, který zdobí písně rock‘n‘rollovým kvílením ve stylu skandinávských kapel. Například Norové TURBONEGRO se mi zdají být z celé skandinávské sorty retro souborů s PHANTOMS ON FIRE nejvíce příbuzní. Naopak nejslabším článkem kapely je zpěv, který neoplývá příliš charakteristickou barvou ani rozsahem. A i v kontextu punkového stylu nejde o nikterak nadprůměrný výkon. Nevýrazný zpěv má pak za následek s přibývajícím časem zbytečné stlačení materiálu do šedé monotónnosti.
PHANTOMS ON FIRE reprezentují v českých zemích netradiční styl, který podávají s nadhledem a jistotou a to se počítá. Jsou rozhodně zajímavou kapelou s jasným cílem a názorem, které by však slušel mírný experiment a o něco výraznější zpěv. Skutečnost, že titulní skladba je prostě parádní však nikdo nevymaže. Demáč hodnotím jako o milimetr lepší než dobrý. V případě regulérního alba bych však šel s hodnocením o bod dolů.
Oslava THE MISFITS a skandinávského garáž rock‘n‘rollu. Instrumentálně sebejistá záležitost s nevýrazným zpěvem.
6 / 10
Bruno Ferrari
- vokál
Warhammer
- kytara
Alex Kidd
- basová kytara
Hans Von Wagnerstein
- bicí
1. Intro
2. This Is The Night
3. Stay Away From Us
4. I Wanna Be Your Slave
5. The Girl Who Hates Me
6. Soldiers
7. Darkness Cum To Me
8. All My Secrets
9. Kingdom Of The Blind
10. Party Of Losers
Stay Away From Us (demo) (2005)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 30:34
Produkce: Zdeněk Šikýř a R. Robowski
Studio: Hostivař a Professional Sound Studio
Garážový retro rock'n'roll jak má být. Po pražškých EASTERN STAR už druhá banda z tuzemska, o které vím, že na patřičné úrovni holduje tomuto stylu. A když už jsem u těch EASTERN STAR, tak musím říct, že PHANTOMS ON FIRE je převyšují hlavně v rozmanitosti jednotlivých skladeb. Ani jednou jsem během poslechu jejich dema totiž netrpěl pocitem jednotvárnosti. V hodnocení vokálu však souhlasím se Strayem. Taktéž mi přišel poměrně stereotypní. To je však jen jediný nedostatek jinak solidně našlapaného demáče.
-bez slovního hodnocení-
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.
Divoká mathcore/hardcore rubanice plná neurovnaných postupů a kontrastů. Surové a vzteklé skladby skupina nijak neuhlazuje a vypjatý vokál kouše s nenasytností dravce. Chvílemi jsem vzpomenul i na klasiky CONVERGE.
Američani po dlouhé odmlce navázali tam, kde kdysi skončili – u neurvalého brutálního death metalu s odérem milénia, kdy se podobným kapelám dařilo nejvíc. Pro mě LOD zůstávají špatně stravitelnou úderkou i po odležení.
Death metal od majstrov remesla a rozhľadených umelcov, ktorí šikovne siahnu hneď do niekoľkých žriediel smrtonosnej nákazy. Vplyvy starej školy, SLAYER, švédske chrastenie aj americké krvavničky. Všetko tam je vo veľmi podarenom ostravskom balení.
"A Last Prayer In Gethsemane" a "Chaos.Fire.Devotion" poslouchám už týden a pořád dobré, ostatní položky defilují se střídavými úspěchy. Rock´n´rollem, sazemi a potem nasáklý black metal rezonující někde na půl cesty mezi peklem a motorkářským klubem.





