Novým albem s provokativním názvem „Triotus, Tricephalus And Tribadism“ se nám po bezmála třech letech připomínají moravští SIX DEGREES OF SEPARATION, kterým se předchozím počinem „Moon 2002: Nocturnal Breed“ podařilo rozčeřit hladiny domácích metalových vod a kromě pozitivního ohlasu z vlastní domoviny se ve formě pochvalných recenzí kapele dostalo uznání i v zahraničí. Celkem otřepaný příběh v podobě personálních rošád, z nichž za tu nejvýraznější můžeme považovat odchod zpěvačky Magdy Malaníkové, si bohužel prožívají i SIX DEGREES OF SEPARATION. Ti se však s překážkami osudu poprali obdivuhodným způsobem, čehož důkaz nám v podobě nové desky nyní předkládají.

Nemá cenu zastírat, že Magdin hlas bude na nové nahrávce chybět. Tvorba SIX DEGREES OF SEPARATION byla na předchozím počinu postavena hlavně na střídání mužského a ženského zpěvu, na jehož absenci si znalci „Moon 2002 ...“ budou možná chvíli zvykat. To vše však jen do okamžiku, než si nový materiál pořádně naposloucháte a dojdete k zjištění, že Radek Zábojník je dostatečně silnou pěveckou osobností, schopnou se nové situaci plně přízpůsobit. Jeho expresivně pojatý vokál dominuje i nadále, avšak oproti minulosti se nebojí ani jiných, řekněme hlubších a čistších hlasových poloh, díky čemuž hudba SIX DEGREES OF SEPARATION působí zase o něco košatěji. Zamrzí snad jedině slabší anglická výslovnost.

Hlavní poznávací znak kapely - úderná a přímočará melodika, zůstal zachován. Dovolím si tvrdit, že skladby z „Triotus ... “ jsou snad ještě přímočařejší, než na jeho albovém předchůdci. Doomových elementů ubylo a do popředí se výrazně protlačily ostré a úderné riffy a motivy, které se vám svojí nevtíravou melodikou vryjí pod kůži a lehce vás přinutí si je opakovaně prospěvovat. Defacto o každé skladbě se dá říct, že aspiruje na to stát se hitem. Nahrávce se dostalo i kvalitního zvukového kabátku. Produkce se nyní ujal Stanislav Valášek a pochopitelně se natáčelo v jeho studiu Šopa, kde mimo jiné svou poslední desku „Sweet Disillusions“ pořídili i DYING PASSION. Proč to zmiňuji? Protože v deváté skladbě „From Twilight To Dusk“ zazní i dechové nástroje, které se v hojné míře objevily právě na „Sweet Disillusions“ a v závěrečné, bonusové "Lonesome" zazpívá dokonce i Zuzana Lípová. Paradoxně se ale jedná o nejslabší skladbu celé kolekce.

Ty ostatní však přinášejí velmi dobrý melodický metal od skupiny, která se bravurně dokázala vyrovnat s personálními rošádami a zároveň je svou tvorbou natolik charakteristická, že si ji jen těžko s kýmkoliv spletete. Ruku na srdce, o kolika tuzemských kapelách se tohle dá říct?