Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Starého psa novým kouskům nenaučíš. Jasně, SIX DEGREES OF SEPARATION jsou jenom jedni, mají to rádi kovové, melancholické a melodické, slaví s tím úspěchy, tak proč něco měnit. Jenomže se může velmi lehce stát, že v tom bude zakopaný pes. Jako předminule, na „The Hike & Other Laments“ (2013). Teoreticky a formálně bylo všechno v pořádku, kapela v osvědčeném složení, jen jí to prostě šlo jako psovi pastva.
To by po tom pak asi ani pes neštěknul. Podobný pocit, bohužel, mám i ze sedmého řadového alba Moravanů, jinak mimochodem poměrně vkusně pojmenovaného „Old Dogs“ (neboli „staří psi“, dodávám pro jistotu) a po grafické stránce doprovozeného moc pěkným a originálně provedeným bookletem s vloženými červenými stránkami, připomínajícími někdejší „průklepáky“. Jako kdyby tihle staří psi štěkali, ale už moc nekousali.
Jistě, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Tak prosté to je. Já se ovšem cítím být tím posledním, kdo by měl tendence podobným způsobem přistupovat zrovna k SIX DEGREES OF SEPARATION, a kdo by na ně pro to chtěl být jako pes. Přesto ale musím konstatovat, že „Old Dogs“ je studené jako psí čumák. Forma, kterou kapela prokázala na minulém albu „Simple“, a která oproti svému předchůdci sympaticky odkázala na její nejlepší léta, jak jinak než reprezentovaná alby „Triotus, Tricephalus And Tribadism“ a „Chain-driven Sunset“, zdá se být aktuálně vystavena počasí, do nějž by ani psa nevyhnal, a tedy jaksi pod bodem uchopitelných sympatií.
Moravští se zkrátka aktuálně (a navzdory čtyřletému odstupu od posledního nahrávání) zdají být autorsky vyčerpáni tak, že to sotva stojí za album hodné jejich vezdejší pověsti. Každý pes stejná ves a čest výjimkám, které tady opravdu působí jako onen pověstný nejlepší přítel člověka v roli posluchače. A ty jsou vlastně jen dvě, úvodní „Lunacy Mantra“, jíž ovšem za pět minut dvanáct zachraňuje nosný riff a závěrečný Doctorův rozmáchlý zpěv, a „Moral Sportsmanship“, husí kůži nahánějící skladba, kterou prostě chcete od SIX DEGREES OF SEPARATION slyšet jako úplně novou, protože na vás dovede udělat opravdové psí oči.
Jinak kolem a kolem vzato (a po mnohých soustředěných posleších, aby nedošlo ke zmýlené) motivy takové „Blind Date With Past“ jsem už od stejných autorů slyšel hodněkrát, podobně jako „Common Aim Ltd“ a mnoho dalších z obsahu celého alba. A když se pokouším se přesvědčit, že alespoň třeba „Thoughtful Sheep (Coming Of Age)“ má solidní náboj, zjišťuji, že je to želbohu jen ve chvílích, kdy jí právě poslouchám, zatímco bez přímého kontaktu s ní si z jejího znění nevybavím nic, jen prostě „stádovou“ příslušnost k SIX DEGREES OF SEPARATION. A to je tedy doopravdy na psí život.
Ne, zároveň to však není celé pod psa a stejně se nedá říct, že by to ani pes nežral. Budu se opakovat, ale jakékoliv dosavadní album Doctora a spol. nikdy nekleslo pod hranici průměru a v mých očích si vždycky našlo alespoň pár cestiček, jak zůstat s jistotou nad ním. Tentokrát je to však skutečně jen o psí fousek a vůbec nejlépe, když už jsme u toho, by to možná vystihnul titulek někdejší skladby TÖRR „O psovi s vyraženým dechem“.
1. Lunacy Mantra
2. Standing on the Shoulders of
3. Blind Date with the Past
4. Best for Me
5. Common Aim Ltd
6. In between
7. Thoughtfull Sheep (Coming of age)
8. Moral Sportsmanship
9. Tied by Shame
10. For the little girl
11. Last Days of Sisyphus
12. Thin Line
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.