Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po drobném rozčarování, které mne doprovodilo u poslechu minulého alba „The Hike & Other Laments“, jsou jihomoravští SIX DEGREES OF SEPARATION po třech létech nahrávací pauzy zpět a já musím s radostí konstatovat, že vše je zase jak má být a v naprostém pořádku. Domácí melancholicko/melodicko/metalové monstrum se na svém nejnovějším počinu znovu představuje jako protagonista toho nejlepšího z kovových českých luhů a hájů, ve špičkové formě a zároveň nabízí plnou hrst těch nejrůznějších zážitků, které si jen můžete odnést z jedné z nejnapínavějších činností, co jich kdy tento svět stvořil, totiž z poslechu nového alba zasvěcenému nejtvrdšímu z hudebních žánrů.
„Simple“ ovšem není zdaleka tak jednoduchou záležitostí, jak by se z jeho názvu mohlo zdát. V duchu té nejlepší tradice „šesti stupňů odloučení“ nabízí obrovsky pestrou paletu melodických barev a nálad, jež kapela na hutném metalovém spodku mísí v rafinovanou, těžce melancholickou delikatesu, jejíž neodolatelné chuti musí spolehlivě podlehnout každý, komu je vlastní základní (a tedy povinné) metalové učivo.
A jde na to vskutku bez servítek. Úvodní „Self-aware And Stubborn“ se svými více než sedmi minutami by se mohla zdát jako zbytečně velké sousto, ale opak je pravdou. Skladba vyšperkovaná tradičně charismatickým Doctorovým vokálem a nezvykle niterním vyzněním textu (což je ostatně symbolické pro celou nahrávku) vykvete ve svých několika rytmicky odlišných partech ve skutečným metalový klenot, vyznačující se především obrovskou naléhavostí. Přesně pro tohle jsou SIX DEGREES OF SEPARATION tak mocnými metalovými kouzelníky – obyčejnými výrazovými prostředky vás dokážou dohnat ke skutečně silným prožitkům. V bledě modrém to platí i pro „Eager“, další mocný vál s úžasně dramatickou atmosférou, „Fury“, výkřik vzteku v rudoprázdném lidském podvědomí, a přes „Compassion“, malinko zmírnivší, ovšem i tak stále stejně působivou, bych takto mohl pokračovat až do konce desetipoložkového obsahu alba, na němž až na úplné výjimky („Regret“ a „Resigned“ jakoby přece jen nedosahovaly stoprocentní úrovně zbylých skladeb) není jediné místečko pro nedodělky.
Fascinující je zároveň absolutní absence jakékoliv pozitivního náboje, která ze „Simple“, se všemi jeho neveselými textovými náměty, činí vskutku jedinečnou sbírku balad, samozřejmě balad v pravém slova smyslu. Je pravda, že SIX DEGREES OF SEPARATION takoví vlastně byli téměř vždy, ale nyní jakoby to dávali ještě více na odiv. Letošní studiová práce se jim tedy povedla na výtečnou, za což, předpokládám, budou (námi všemi) náležitě odměněni.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.