Zámořskou trojici INCANTATION během jejich dlouhé kariéry snad ještě nepotkala nějaká výraznější výkonností krize. Pravda, v jejich historii můžeme při troše trpělivosti nalézt i slabší momenty, ale nesmlouvavá eskadra z Johnstownu si vždy dokázala zachovat svoji zohavenou tvář a niky nedopustila kvalitativní pokles do hlubin death metalového suterénu. Na větší zajímavosti diskografie Američanů se jistě podepsala i vcelku negativní záležitost, kterou je častá fluktuace členů kapely a to především na postu trýznitele hlasivek.

Přesně tento problém bylo nutno řešit i před nahráváním aktuálního, již sedmého řadového alba „Decimate Christendom“. Vokalista Mike Saez, který se participoval na předešlé nahrávce „Blasphemy“ a velmi sympaticky zachrochtal i na živém albu „Live Blasphemy“, byl překvapivě nahrazen samotným mozkem INCANTATION – kytaristou a hlavním skladatelem Johnem McEnteem. Na debutujícího growlera to věru není špatné hrdelní představení, leč výkony Saezovi či Daniela Corchada na „Diabolical Conquest“ (1998) jsou minimálně o třídu lepší. Decimování všeho křesťanského (poněkud nešťastným, ale pro INCANTATION typickým textům se dostaneme v samotném závěru, nebojte) probíhá v podobných intencích jako na dva roky starém „Rouhání“, jen s ještě větším příklonem k maximálně dřevní formě doom metalu. Zdá se, že McEntee se pro tentokrát rozhodl ubrat na rychlosti (vztaženo na celé album, velmi rychlé skladby mají v dramaturgii nahrávky svoje stálé místo, samozřejmě) a v pomalých pasážích natahuje posluchače jako na skřipci. INCANTATION rozhodně nejsou v rámci zaoceánské death metalové komunity tou nejvíce technicky nadanou kapelou, a právě v oněch rozvleklých partech je to celkem znát. V momentech kdy se spolu s pomalým stereotypním riffingem začíná pomalu dostavovat pocit nudy se naštěstí pravidelně zjeví vhodný tempový break nebo zpestření v podobě melodické linky. Takováto oživovací procedura dělá například z „Dying Divinity“ velmi pestrý kousek, který patří k vrcholům aktuálního alba i celé diskografie Američanů vůbec.

Závěrem posudku bych rád poznamenal pár slov ohledně lyrické složky. Osobně od textů očekávám (málokdy se ale dočkám) určité obohacení, zajímavou myšlenku nebo alespoň netradičně pojatý pohled na nějakou problematiku. Už z názvu alba jasně vyplývá, že alespoň minimálně inteligentních, nebo dokonce osvícených myšlenek se v žádném případě nedočkáme. Samozřejmě jsem nečekal, že se tak stane, vždyť klišovitá lyrika je poznávacím znamením INCANTATION odjakživa. Naštěstí jiným trademarkem kapely je i nadprůměrná kvalita výsledné práce, což vcelku dokazuje i aktuální kotouč „Decimate Christendom“.