Přiznám se, že na tohle album jsem se docela těšil. Poslední deska „Animatronic“ se mi totiž dostala do ruky až relativně nedávno a docela mě překvapila. To, že se dá dělat metal všemožně, jsem věděl už dlouhou dobu. Ale že je někdo schopen sloučit metalovou hudbu s těžkou, skoro až techno, elektronikou a hitovými vlivy 2 UNLIMITED (kde je jim dnes konec? A jak o nich Bravo kdysi hezky psalo...), to byl docela šok i pro moji všemožnými vlivy nahlodávanou osobnost. Proto mi dost zatrnulo, když se mi donesly hlasy říkající cosi nelíbivého až záporného na adresu novinky. A já jim musím dát do určité míry za pravdu. Protože to, co si na nás přichystala brutální severská kovová elektrárna, poněkud rozladilo ve vroucném očekávání i mě.
Předně chci varovat každého komu se nelíbila předchozí deska. Co do aranží a postupů se novinka vlastně v ničem neliší. V jejím nitru opět naleznete tunu samplů, opět tu hřmí elektrické kytary, tikají strojově přesné bicí a zní spousta všemožně i nemožně zabarvených hlasových linek. Nejpodstatnější změny se ale odehrávají v tvorbě samotné. KOVENANT se totiž odpoutali od zpěvných refrénů, happy linek a absolutně diskofilních přístupů, které se mi tolik líbí (sem holt asi zakletej popař) na posledním albu. Zato však pěkně otočili kormidlem do vod depresivní abstrakce a zadumaného těžkého songu. Album se původně mělo jmenovat „Cybertrash“, což vcelku uspokojivě charakterizuje část písniček na desce. Ale jak vidno z bookletu, nazývá se nakonec „S.E.T.I“, s čímž nemůžu než souhlasit, protože lepší označení než space metal (pro neznalé S.E.T.I je název kosmického výzkumného programu) bych pro nový materiál rozhodně nenašel. Nejvíc mi „S.E.T.I“ připomíná asi poslední desku PAIN, hlavně temnější náladou, která se kolem ní vznáší, což ještě umocňují občasně problesknuvší imprese RAMMSTEIN.
Instrumentální schopnosti kapely snad ani nemá cenu rozebírat. Jen podotknu, že vokální stránka přeci jen doznala od předešlé desky změn, a to hodně k lepšímu. Všem písničkám dominuje převážně čistý nebo čistě zkreslený Lex Iconův vokál, podpořený občasným ženským zpěvem, či něčím, co velmi připomíná dětský hlas a zní nanejvýš úchylně. Inu, účel světí prostředky. Kapitola sama pro sebe jsou Hellhammerovy (znáte ne? Takovej ten maník co hraje na severu všude, kde nehraje Barker) bicí. To, co ten chlap předvádí, je totiž naprosto neuvěřitelné. Neumím si představit vhodnějšího bubeníka pro KOVENANT. Jako emulace bicího automatu je totiž naprosto dokonalý. Což se sice špatně pozná z novinkové desky, zato líp z bootlegu, který vzešel z předcházejícího turné. Opravdu nevím, jak může někdo během jedné písničky tolikrát praštit do činelu, aby každý jeden úder zněl úplně stejně jako těch třináct set předchozích.
Ale nakonec sem si stejně svůj diskohit našel! Respektive dva. Prvním z nich je středně tempá záležitost „Star By Star“ s hymnickým motivem a velmi zajímavou zpěvavou linkou, na kterou si Lex asi musel šlehnout hodně heráku. Druhým je pak neméně hymnická ploužákovitá „Stillborn Universe“. A nadprůměrnějších skladeb by se našlo víc, takže už album nebudu hodnotit tak negativně, jak bych asi činil po prvních posleších. Těžko říct, zda je novinka lepší než „Animatronic“. V podstatě se jedná o to samé, jen nálada obou desek je jiná. Mně osobně vyhovuje spíš hitovější a zpěvnější materiál, což ovšem ne každý musí cítit stejně.
